Článek
Oldfield se tak ohlíží do počátků sedmdesátých let, kdy si získal popularitu a slávu tak skvělými alby, jako jsou Tubular Bells (1973), Hergest Ridge (1974) nebo Ommadawn (1975). Posledně jmenované bylo pro to nové hlavní inspirací.
Aktuální nahrávka vznikla v Oldfieldových domovských studiích v Nassau na Bahamách a v hlavní roli jsou na ní především akustické nástroje.
„Po čtyřiceti letech kariéry vnímám, že si lidé nejvíce cení mých prvních tří alb, přičemž právě Ommadawn dosahuje už takové popularity jako Tubular Bells,“ tvrdí Oldfield. „Return to Ommadawn je návrat k mému skutečnému já,“ dodává.
Obal nového alba.
Na albu se umělec vypravil ke křižovatce žánrů. Ve dvou více než dvacetiminutových kompozicích k sobě přitáhl jak progresivní rock, tak například world music a folk. Obě kompozice jsou atmosférické, přinášejí určitou náladu, kterou postupem času dynamicky prohlubují. Základním vjemem je radost z různorodosti hudby, z čistoty a průzračnosti, kterou akusticky pěstěné skladby přinášejí.
„Domnívám se, že lidé mají desku Ommadawn rádi proto, že je na ní porce poctivé a opravdové hudby, je dobře vyprodukovaná. Bylo to tehdy spontánní a pulzující, naprosto přirozená umělecká výpověď. Return to Ommadawn je návrat ve stejném duchu,“ vysvětlil ještě Mike Oldfield.