Očekávání publika ale nebylo tak docela naplněno. Keenlyside si večer sám moderoval a doprovázela ho pětičlenná skupina s komorním zvukem. Nabídl vlastní reprodukci vzniku muzikálu a jeho cesty americkou hudební kulturou od operetních prvků v díle emigrantů Kalmána či Weilla. Ve druhé půlce došlo i ukázky z děl na Gershwina, Portera a jazzové standardy Ellingtona a Strayhorna.

FOTO: Petr Dyrc 1+2

Bohužel písně nevynikly. Sólista jako by se nemohl rozhodnout, zda je podat přirozeně, jak je zvykem u popových hvězd, nebo operně s velkým hlasem, jímž by ale přehlušil doprovázející kapelu. Někdy míchal oba styly, někdy použil mikrofonu, jindy ne, což určitě neuvítali posluchači vzadu v sále.

Dvakrát nechal prostor kapele, která zaujala kvalitním přednesem Ellingtonova Mood Indigo. Po dvou přídavcích skončil koncert, jenž nezklamal ani neoslnil.