Článek
Romance o chudém jazzovém pianistovi a začínající herečce, kteří se potkají v Los Angeles. On je celý naježený, nemá rád moderní hudbu a sní o jazzovém klubu, ona s hlavou plnou snů objíždí konkurzy, ale nikam se moc neposunuje.
Pomalu se rozvíjí jejich vrkání v kulisách legendárního „L.A.“. Pianista dojde k závěru, že plán na klub vzdá a raději přijme slušně placenou práci v popovější kapele a oba si budou spokojeně žít. Jenže zdánlivě rozumné kariéry mohou zabít romantiku.
Film stojí na silné ústřední dvojici (Ryan Gosling, Emma Stoneová). Charizmatičtí herci, jemně odstiňující radost i melancholii, předvádějí maximum. Dvojice Ryan–Emma fungovala už v Bláznivé, zatracené lásce z roku 2011 a zde to mezi nimi jiskří opět a hodně.
Protagonisté amerického filmu La La Land
Režisér Damien Chazelle ale nevypráví jen příběh o jedné dvojici, rozhodl se pro hru s divákem. Chce složit poctu starému Hollywoodu, muzikálům a romantickým klasikám. V podstatě uvěřitelné drama ze současnosti prokládá stylizovanými snovými sekvencemi a odkazy na to či ono, spoustou staromódních muzikálových čísel a tanečků.
Hudba v La La Landu funguje tak napůl, panuje v ní rozpor. V klubech a na koncertě jede autentický taneční jazz nebo modernější R, ale pak ve snových pasážích zní (velmi dlouho) uspávající průměrná muzikálová vata. A nejde jen o hudbu, La La Landu chybí čistota stylu. Chvíli máme uvěřit civilnímu dramatu, to pak zabije muzikálová přestylizovanost. Nevěřil by nakonec člověk dobře zahranému komornímu příběhu více bez všech tanečků?
La La Land chce dojímat a také mu úplně chybí nadhled. Kdo není vášnivým fanouškem padesátých let nebo muzikálů, může se u takového hezoučkého filmu i trochu nudit.