„Od svých rockových a folkových začátků se posunuju dál. Prošel jsem elektronickým obdobím, minulé album Košile bylo akustické, na což mělo nejspíš vliv mé působení v kapele Neřež, a nové písně jsem začal psát s tím, že je nahraju se smyčcovým orchestrem,“ prozrazuje Raven.

Dodává, že široký stylový záběr alba je možná trochu nechtěný. „Na jedné straně jsou na něm šansony se smyčcovým orchestrem, na straně druhé písnička Tři malí ptáci, která na desku původně nepatřila,“ přiznává Raven. Je však aktuální.

„Pro mě, stejně jako pro spoustu dalších lidí, je velmi bolestný pohled na davy uprchlíků bloudící bezcílně Evropou, která se k nim navíc často staví zády. Pokusil jsem se napsat písničku o tom, jak každý člověk chce jinam, než kde zrovna je, a jak se mu to obvykle nedaří. Je to pouze pojmenování situace, nicméně jsem už i mezi hudebními kolegy narazil na určitou míru xenofobie a předsudků,“ přiznává.

Už od osmdesátých let, kdy se na scéně objevil jako zpěvák a klávesista skupiny Nasycen, měl Raven potřebu komentovat dění kolem. V širším měřítku se to objevuje i na albu Waltz.

„Je na něm i životní příběh z lágru v písni Hvězdy Maxe Mannheimera. Je to pro mě nejspíš podstatné téma. Na poslední tři alba mi pronikají židovská témata, byť nejsem příslušníkem tohoto národa. Jeho osud mě ale zajímá. Seznamuju se s ním jak ze židovské literatury, tak třeba tak, že jsem byl hrát na Haliči, abych poznal souvislosti. Byl jsem se podívat i v několika koncentračních táborech, kde jsem se pokusil tu strašlivou věc pochopit. Nepochopil jsem nic, jen mi bylo hůř,“ vysvětluje Raven.

FOTO: Jiří Turek

S příběhem Maxe Mannheimera se Raven setkal v relaci Českého rozhlasu Příběhy dvacátého století. „Jakkoli se může rámcově podobat osudu lidí, kteří přežili Auschwitz i pochod smrti, pro mě v něm byl zásadní okamžik, kdy byl Max jako mladík nasazený na jednom statku. Synek statkáře od něho chtěl koupit žlutou hvězdu, kterou měl Max na klopě, podle norimberských zákonů ji musel nosit. Nabízel za ni Maxovi kdeco a on se mu snažil vysvětlit, že se taková věc prodat nedá. Vnímám to jako moment nesdělitelnosti a nepřenositelnosti lidského údělu. Jsou věci, které musí člověk nést sám,“ říká Raven.

Když písničku napsal, poslal ji Maxi Mannheimerovi do Mnichova. Na to konto si telefonovali a vyměnili několik dopisů, Raven od něho dostal jeho paměti a na oplátku mu poslal dárek k pětadevadesátinám. „Těšil jsem se, že mu pošlu celé album, ale bohužel v den, kdy jsme ho dokončili, zemřel. Bylo to 23. září,“ konstatuje. „Poněkud troufale jsem si ho pak alespoň určil jako kmotra své desky in memoriam.“ Na albu Waltz hostuje řada umělců. Pěvecky Bára Basiková a Ivan Hlas, instrumentálně Jiří Kovář, Filip Benešovský, Damián Kučera, Eve Quartet, sólisté FOK a další.

Zpěv Basikové a Hlase

„Písničku Kristiáne, vstávej jsem napsal pro Báru Basikovou před pětadvaceti lety. Nikdy jsem neměl ambici zpívat ji sám, ale když jsme začali pracovat se smyčcovým orchestrem a vznikla nová aranž, zněla krásně. Chtěl jsem to všechno propojit tím, že si píseň zazpíváme s Bárou společně. Vánoční pouť do Obrataně je zase jediná vánoční písnička, které jsem se kdy dopustil. Není to překvapivé téma, ale mám pocit, že jsem ho snad popadl za jiný konec. A potom, dospěl jsem k závěru, že Ivan Hlas je přesně typ člověka, se kterým bych si ji rád zazpíval, posluchači by nám to mohli věřit,“ konstatuje Raven.

Doufá také, že se podaří některé písně z alba prezentovat se smyčcovým orchestrem živě. „Mělo by k tomu dojít v dubnu, moc by se mi to líbilo,“ uzavírá Raven. „Na koncertech ty skladby hrajeme ve velmi komorní sestavě, v níž je ze smyčců pouze violoncello.“