Článek
Výstava se jmenuje Ránoc. Co to slovo znamená?
Já tenhle titul nevybral, to byl nápad kurátorky Vandy Skálové. Název je zvolený podle jedné skladby skupiny Už jsme doma. Osobně chápu Ránoc jako hodinu mezi psem a vlkem. Vždycky jsem totiž býval noční typ, ale poslední dobou mi to přestávalo dělat dobře.
Jak to?
Byl jsem v psychiatrické léčebně a tam jsem si prohodil režim dne. Když člověk žije jenom v noci ve tmě a přes den spí, tak to mu dlouhodobě na psychiku neudělá dobře. Můj ateliér byl navíc většinou díra v podzemí, která neměla ani okna.
Může být psychiatrická léčebna pro malíře inspirativní?
Ne, vůbec. Původně jsem si myslel, že si z toho pobytu odnesu i nějakou výtvarnou inspiraci. Ono se samozřejmě nabízí, že tam najdete materiál pro další tvorbu, ale tamější atmosféra mě nijak nezasáhla a nevím, co bych si z toho prostředí měl odnést. Možná se teprve časem propojí zážitek z psychiatrie s nějakým dalším vlivem.
Je Ránoc skutečně vaše první retrospektivní výstava?
V takhle velkém měřítku rozhodně. A nebylo pro mě jednoduché vybrat určitý počet děl. Nejdřív mi pomáhala manželka a potom k nám domů přijela kurátorka Vanda Skálová a zrealizovala definitivní výběr. Trvalo jí to asi dva dny. Udělala také pro výstavu jistou ideovou koncepci. Znala prostory galerie a měla v hlavě představu, kam které dílo umístí. Nechal jsem to plně na ní a věřil jejímu výtvarnému citu.
Co na výstavu vybrala?
Je na ní pár olejů, dále akryláty, loutky a skleněné objekty. Nicméně s oleji jsem už skončil a přešel na akrylát. Je rychlejší a lépe schne. S olejem jsou větší problémy. Třeba už jen to, že jste s výpary olejových barev a terpentýnu v uzavřené a nevětrané místnosti. To se vám pak posouvá vidění a začínáte vidět bílé myšky.
Které dílo vás na výstavě nejlépe charakterizuje?
To je těžká otázka. Mám rád všechna svá díla. Nevím, co bych vypíchnul jako hlavní. Ale protože mám rád čistou kresbu, tak bych asi zvolil nějakou kresebnou tvorbu. Vždycky jsem ale byl figuralista. Výtvarně mě zajímal hlavně člověk zasazený do světa. Hraju si s figurou a zasazuju ji do exteriéru nebo interiéru. Někdy ji vykopnu do přírody, jindy až do veškerenstva vesmíru.
Zajímají vás i erotická témata?
Určitě ano. Raději však dělám chlapy, protože mi více vyhovují pro mou výtvarnou grotesknost. Mužskou figuru vždycky mohu zkroutit i zkarikovat, kdežto u žen je to těžké, to mi moc nejde.
Na čem pracujete v současné době?
Teď hodně kreslím. Pracuji na cyklu muž a žena. Mě prostě nejvíc zajímají vztahy muže a ženy, které pak zasazuju do okolní groteskní přírody mezi zvířata. Říkám tomuto výtvarnému stylu parealismus, což je vlastně posunutý realismus, který si upravuju podle sebe. Mám rád hlavně kresebné výtvarné formy, velké formáty mě příliš nezajímají.
Je něco, co byste nikdy výtvarně nechtěl dělat?
Určitě bych se nikdy nechtěl nechat zmanipulovat. Třeba že bych pracoval pro nějakou blbou politickou stranu. Několik let jsem kreslil pro noviny politickou karikaturu a politiky si užil opravdu dost. U mě je důležitá chuť udělat nějakou výtvarnou formu, takže se nebráním ničemu. Všechno musí stát na výzvě a dobrém nápadu.