Hlavní obsah

RECENZE: Rukojmí ISIS, třináct měsíců v zajetí teroristů

Právo, Daniela Dohnalová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Syrová, bez falešných emocí a čtivá tak, že probdíte celou noc, abyste ji dočetli. Přesně taková je kniha dánské novinářky a zahraniční korespondentky Puk Damsgärdové Rukojmí ISIS.

Teroristé zveřejňují své zločiny na internetu.

Článek

V srpnu 2014 civilizovaným světem otřásly záběry popravy amerického novináře Jamese Foleyho. Klečící muž v oranžovém vězeňském mundúru odříká naučený text, načež promluví i jeho kat z organizace Islámský stát. Následuje krutá exekuce. Bezpečnostní experti mají pro zděšenou veřejnost smutnou zprávu: film je reálný a vrah pochází z Londýna. Sotva se Západ probere z největšího šoku, džihádista John, jak média pojmenují kata, popravuje další rukojmí.

Dánský fotograf Daniel Rye si v tu chvíli uvědomí, že se podruhé narodil. Džihádistu Johna znal, stejně jako některé další oběti, se kterými se dělil o skromný prostor i vzácné jídlo dlouhých třináct měsíců.

Vzkaz rodině

Kniha popisuje otřesné zážitky mladého fotografa, který se v roce 2013 vydal do Sýrie, aby tam dokumentoval utrpení civilního obyvatelstva. Brzy je však unesen. Zatímco podstupuje kruté mučení, při kterém málem zemře, dozvídá se, že se octil v zajetí Islámského státu. Jeho situace je beznadějná – po trýznění se ocitá ve špinavé kobce s otevřenými ranami. Umře dříve na sněť, podvýživu, nebo bude podřezán, jak mu denně vyhrožují jeho věznitelé? Nebo se mu podaří z vězení dostat a předat včas vzkaz na rozloučenou od Jamese Foleyho jeho dlouho zkoušené rodině?

Autorka popisuje Danielovo svědectví z vězení, jeho setkání s dalšími rukojmími, kteří neměli tolik štěstí jako on a zemřeli rukou svých trýznitelů. Zachycuje také situaci jeho rodiny, která se se vší vervou pustila do Danielovy záchrany a zorganizovala sbírku na výkupné.

Autorka silný příběh dobře uchopila, dramaticky popisuje Danielovu cestu za svobodou i následné zvládání posttraumatického stresového syndromu. Jedinou připomínkou ke stylu je vyprávění ve třetí osobě – příběh v ich formě by byl ještě působivější.

Celkové hodnocení: 90%

Reklama

Výběr článků

Načítám