Článek
První z roku 1973 schvátila normalizace. Dodnes se neví, jestli bylo protistátní to prkno nebo muž ve slamáku, který měl hrát Julia Decembra, a ono se to prý vysmívalo jakémusi prosincovému plénu.
Druhá verze už byla sametová, ale přišly pro změnu hubené časy, a když se nepodařilo Semafor zničit za Husáka, málem to dovršily Klausovy balíčky. A tak tedy do třetice k nedávným pětaosmdesátinám. Skleněné prkno – text a jeho písničky – zrálo jak víno. Už je sice nekomponoval Ferdinand Havlík, principál si skoro na všechno troufl sám (libreto, texty, hudba, výprava, kostýmy, režie), prý aby dál šetřil dobrodincům peníze, ale jako by v tom všem bylo ještě víc starého dobrého Semaforu. S jeho východisky v ještě starším dadaismu, poetismu, zkrátka v tom nejlepším, z čeho česká avantgarda a její poezie vzešla, čerpala a chválabohu ještě trvá.
Poslední víc než jen dobrou premiérou bylo v Semaforu nejspíš Pokušení sv. Antonína s oporou ve Flaubertovi a s hudebním rukopisem Vladimíra Franze. A to už je hnedle patnáct let. Ne že by cokoli jiného v Semaforu nestálo za návštěvu, ale najednou má člověk zase i ten dávný hřejivý pocit, že: „Ze skleněných prken altánek / Já jednou budu na zahrádce mít.“
Jak zamordovat hlavu rodiny a zmocnit se jejího pokladu – sbírky zvuků a skladeb na páscích – o to usilují Michal Stejskal, Lucie Černíková, Felix Slováček, Anna Julie Slováčková (jindy Vendula Parezová), Olina Patková a další. Hlavní slovo ale mají, a nikdy jinak, Julius December alias Jiří Suchý a Přebytečná postava Jitka Molavcová.
K tomu hraje pověstná semaforská dámská skupina s kapelnicí Eliškou Hurábovou, saxofonistkou Veronikou Tichou, trombonistkou Magdalenou Jedličkovou – a se třemi chlapy.
Hravost, škádlení, pohoda, úsměv, ale hlavně rozumování na téma dávno přebytečných a zapomenutých věcí, jako jsou pospolitost a kumšt, přelévají se z jeviště do hlediště. A možná platí i maličko nostalgický povzdech, poslání, poselství, které za naši rozhádanou současnost vyslovuje Molavcová: „Když si něco vysníme – jako bychom to vlastně neměli.“
Celkové hodnocení 85 %
Jiří Suchý: Skleněné prkno
Libreto, texty, hudba, výprava, kostýmy, režie Jiří Suchý, hudební nastudování a aranžmá Jakub Přibyl.
Premiéra 3. prosince v Divadle Semafor Praha