Audiovizuální dílo z roku 2002 kombinuje živou hudbu komorního orchestru a pětice pěvců s promítaným videopásmem, přesně fázovaným a synchronizovaným s hudbou. Jeho tématem je rozvoj technologií, dokumentovaných na třech uzlových bodech 20. století: katastrofě obří nacistické vzducholodi Hindenburg v roce 1937, zkouškách jaderné bomby na atolu Bikini v letech 1946-52 a naklonování ovce Dolly v roce 1997.

Dokumentární záběry a výpovědi vědců jsou rozvíjeny výtvarnými technikami, rytmicky dynamizovány i proloženy biblickými citacemi. Dílo tak klade sugestivní otázky o lidské nadřazenosti životu na Zemi, odpovědnosti vůči němu, o technologii coby novém náboženství i budoucnosti lidského rodu.

Nejméně to funguje u šestnáctiminutové sekvence Hindenburg, lépe u filozoficko-výtvarného obrazu Bikini a nejvíc u vize lidské budoucnosti v případě Dolly. Rafinovanost propojení audio a vizuální složky i naléhavost otázek roste s rozvojem hodinového představení.

Pražské provedení Three Tales naráželo na mantinely hudebníků i pěvců, kteří s Reichovou hudbou nemají zkušenosti.

I když dirigent Marko Ivanovič vtiskl Reichově hudbě poměrně dramatickou podobu, zvuková kvalita trpěla nevyrovnaností poměru instrumentální a vokální složky, při níž hlasy a s nimi i dráždivá disonantní harmonie Reichovy hudby zanikaly za zvukem nástrojů.

I tak je ale dobře, že Národní divadlo Reichovo dílo uvedlo. K dokonalému výsledku je ovšem třeba dlouhodobější zkušenosti s provozováním této hudby.

Steve Reich a Beryl Korotová: Three Tales

Hudební nastudování a dirigent: Marko Ivanovič, zvukový design Petr Kaláb, dramaturgie Jitka Slavíková. Česká premiéra 3. prosince na Nové scéně ND Praha

Celkové hodnocení: 60%