Doba po 8. květnu 1945 bývala donedávna v literatuře poměrně málo zastoupena. Dnes už se autoři nespokojí s tím, že „to hlavní už se událo” a mapují události, zejména násilné, v létě po oficiálním konci války.

V bývalém protektorátu panoval chaos, stát a pořádek se teprve obnovoval, vázla také doprava, zásobování. Na území se pohybovalo několik oficiálních armád (německá, sovětská, americká i polská či rumunská) a navíc ještě spousta ozbrojených skupin různých národností, často spíše dobrodruhů. Do toho se přidali utíkající váleční zajatci, vězni z koncentračních táborů, prchající civilové.

O chování sovětských vojáků byla publikována už dříve řada svědectví, a tak si o něm v dnešní době soudný člověk ani nemůže dělat iluze. Překroucená verze osvobození, jak ji předkládalo komunistické školství, měla jen málo společného s realitou. Autor zde doslova uvádí, že Rudá armáda se chovala jako na dobytém území. K obyvatelům i k majetku.

Chuť samozvaných soudců byla velká 

Ale nešlo jen o Rudou armádu. Skoro každý, kdo měl pušku, se mohl prohlásit za soudce a často i kata v jedné osobě. Ve velmi emotivní atmosféře po dlouhé válce někteří Češi napadali nejen příslušníky SS nebo Wehrmachtu, ale i německé civilisty, docházelo k jejich mučení a vraždám. Našli se i takoví Češi, kteří prokázali neuvěřitelnou sílu a odvahu, jako u jednoho z větších incidentů na hřišti v Chomutově, kde ozbrojenci shromáždili snad stovky, možná ale až 4000 mužů. Podle svědectví měli být někteří Němci omotáni filmem a pak zapáleni. Člen místního národního výboru Polášek se postavil většině a přišel mučení zastavit.

Kniha nabízí mimořádně podrobný popis událostí, včetně jmen konkrétních popravených či mučených v každém městečku či vesnici, i když pochopitelně netvrdí, že má přesná čísla z celé země.

Velmi přínosná je fotodokumentace, nejen lidí a míst, včetně různých dobových plakátů, úředních vyhlášek a mapiček, kde může zájemce dešifrovat i německé názvy obcí.

Krvavé léto 1945 určitě není příjemné čtení, jde o jednu z nejdrastičtějších a nejnázornějších publikací v oboru. Nebylo by dobré vyhýbat se přemýšlení o takových událostech, ale na druhou stranu je vhodné nepodléhat hysterii a nepřeceňovat incidenty jednoho poválečného léta. Viděno v kontextu celé 2. světové války bylo po jejím skončení za neorganizovaného „divokého odsunu“ v Čechách a na Moravě zabito jen málo Němců. U těch nejhorších incidentů se píše o stovkách obětí, u tzv. Brněnského pochodu o jednotkách tisíc.