RECENZE: Vesmírná diskotéka praotce elektroniky

Je to prostě tak, Jarre se – počínaje jeho nejslavnějším albem Oxygene (1976) – stal asi nejvyhledávanějším hudebním podkresem přírodovědných a naučných dokumentů a rozhlasových relací od psychoterapie až po astrologii. Zůstat však u tohoto pohledu by bylo zkreslující a nespravedlivé.

Přes jistou líbivost a podobnost svých nahrávek rozhodně nepatří do party těch, komu v současnosti stačí vlastnit počítač s odpovídajícím hudebním programem a patřičně zasmušilý výraz a už je skladatelem, tedy producentem tracků, jak praví dobový žargon. Přes veškerou komerčnost je Jarre osobitý a poznatelný ve zvucích, které používá, v aranžmá i ve francouzsky zpěvné melodice, která do jeho veskrze instrumentální hudby prolíná.

V tom se přišlo v úterý večer do pražské O2 Areny utvrdit na čtyři tisíce diváků vpravdě rozdílných generací. Francouzský zvukový kouzelník je nechal zprvu poměrně dlouho čekat v sytě modré záři za tichých, ezotericky se převalujících zvuků. Pak ale nabídl velkolepou audiovizuální show včetně neuvěřitelných laserových úkazů, hraní na klávesy pomocí „optických“ rukavic a podobných kousků, které jsou s tímto šedesátiosmiletým průkopníkem elektronické hudby neodmyslitelně spjaty. Na scéně mu plnohodnotně sekundovala ještě trojice hudebníků – bubeník, klávesista a DJ.

Turné Electronica vychází ze dvou stejnojmenných alb vydaných na přelomu loňského a letošního roku a předznamenává další desku Oxygen 3, chystanou na počátek prosince, z níž zazněla také ukázka. Jarre představil rovněž skladbu Exit, v níž ze záznamu promluvil americký emigrant Edward Snowden.

Snad jedinou větší trhlinou na vřele přijatém elektropopovém koncertě byl třetí přídavek Fourth Rendez-Vous (1986). Skladba si, žel, v ničem nezadá s nejhorší tradicí italských diskotékových popěvků 80. let a přesně tak také ve finále večera vyzněla.