RECENZE: Muzikál Mefisto zdobí výkony Vojtka, Kříže a Korolové

Ambiciózní představení cele využilo velkého pódia k tomu, aby rozehrálo drama v barvitém provedení. Činoherní výkony, zpěv a tanec v něm funkčně doplňují projekce, nápadité kulisy vykreslující italskou Florencii, ohňové efekty a světelný design. Všechno je to uvěřitelné a poctivé, a je jen škoda, že takové provedení nedoprovázela hra živého orchestru, leč předtočené hudební podklady.

Příběh starého vědce Jindřicha Fausta, cesty za láskou, mocí i spravedlností v představení trvajícím s přestávkou necelé tři hodiny příjemně plyne. Napomáhá tomu i fakt, že nezabředává do nepodstatností. Klade tak nadto důraz na všechna ponaučení, která Goetheho a nyní i Zelenkovo dílo přináší.

Přesto by si možná zasloužily v ději více rozvinout postavy hospodské Giuliety (Hana Křížková), která působí poněkud bezradně, bankéře Bonettiho (Michal Novotný), jenž je především neustále opilý, či policisty Dragonettiho (Tomáš Trapl), který vyhlíží jen jako moula naplňující literu zákona a stranící těm, kteří mají moc.

Zelenka se nicméně rozhodl postavit děj na třech hlavních postavách. Josef Vojtek a Jan Kříž se v premiérovém provedení zhostili dvojrole Fausta a Mefista, Ivana Korolová role osudové dívky Markéty a všichni jsou velmi dobří. Zejména ve Vojtkovi nenápadně vyrostl české muzikálové scéně výtečný zpívající herec, jenž v Mefistovi zvládl i těžké činoherní polohy a stal se nejpozitivnějším překvapením muzikálu.

Netřeba pak pochybovat o jeho pěveckých kvalitách, což platí i o Korolové a Křížovi. Duety, které Korolová s oběma hlavními protagonisty zpívá, patří k hudebním vrcholům muzikálu.

V českém Mefistovi se totiž objevilo mnoho písniček (autorem hudby je Daniel Barták). Na první poslech však mezi nimi není žádná příliš výrazná, a když už se nějaká takovým parametrům blíží, ukáže se záhy, že v sobě má cosi muzikálově tradičního, některé dokonce připomínají jiné, hudební historií již prověřené. Méně by tedy v tomto případě bylo více.

Podobné je to s texty (Boris Pralovszký). Nerušily, k melodiím přilnuly, nicméně jsou zčásti naplněné frázemi a povšechně jim chybí výrazný slogan.

Přesto nese Mefisto jasný příběh i poselství, dobré herecké i pěvecké výkony jednotlivců a také naprosto přesvědčivá a patřičná taneční sóla Hospodina a Lucifera. Ta patří k nejsilnějším okamžikům muzikálu a spoluvytvářejí jeho dobrou atmosféru.