Maminka byla odsouzena na šest let za převaděčství a on trpěl za její činy. Z vězení se jí však podařilo uprchnout a emigrovala do Austrálie. Se synem udržovala kontakt a on ji mohl v roce 1968 navštívit. Po roce se vrátil a obdivuhodným způsobem se jako absolvent FAMU dokázal prosadit ve Studiu Jiřího Trnky a studiu Bratři v triku.

V případě povídkového souboru se tak vlastně uzavírá tematický kruh několika jeho próz. Za román Slečno, ras přichází, který vyprávěla fena německého ovčáka, získal v roce 2005 Státní cenu za literaturu. Vypravěčka v něm glosovala svůj vztah k lidem, hlavním motivem však byl vztah ke svobodě, kterou jí symbolizovala australská buš.

Po nelítostně realistickém obrazu padesátých let v povídkách Staženi z kůže ze tmy vycházíme nabízí nyní Dutka poetický, byť společensky kritický obraz dětské duše snažící se pochopit, co se vlastně stalo. Ve vzpomínkách si kreslí postavy obklopující maminku, které jí pomáhaly situaci přežít a najít nový smysl života, byť na druhém konci světa. Stejně tak nabízí pohled na pestrý kaleidoskop poválečných figur a figurek, z nichž každá má svou tvář i minulost.

Matka vzala roha se svou literární úrovní řadí k předcházejícím Dutkovým prózám, v nichž se inspiroval vlastními osudy. Dokázal je však zpracovat nikoli reportážně či životopisně, ale navýsost uměleckým způsobem.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: