Bonnie & Clyde: lovestory versus příběh

Českou premiéru muzikálu o nejslavnější gangsterské dvojici uvedlo v květnu plzeňské Divadlo J. K. Tyla. Režisér Roman Meluzín akcentoval v muzikálu příběh, který roste ze sociálního podtextu americké společnosti v době hospodářské krize 30. let minulého století, a vytvořil tak uvěřitelný činoherní muzikál s výbornými pěveckými výkony.

Karlínské divadlo od začátku zkoušek inzerovalo velkou show s tanečními scénami a proti původní partituře rozšířeným orchestrem. V tomto duchu pracoval i režisér Antonín Procházka se svým inscenačním týmem.

Snaha vytvořit akční dynamickou show však narazila jak na bariéry díla samého, tak i na scénografii, která sice zajímavě pracuje s dobovými projekcemi, ale zároveň brzdí temporytmus představení četnými zatmívacími přestavbami.

Na rozdíl od plzeňské inscenace, která si víc všímá příčin, proč se Bonnie a Clyde ocitli „na scestí“, se v Karlíně hraje lovestory, jejíž uvěřitelnost ale zpochybňují sami protagonisté. Václav Noid Bárta výborně zvládá náročný pěvecký part, ale postrádá charisma drsného gangstera, nejlepší je tam, kde si s postavou pohrává v lehké nadsázce.

Pro vyjádření Clydeovy posedlosti světem gangsterů a jeho vize „amerického snu“ mu chybí herecké prostředky. V tomto směru se lépe daří Markétě Procházkové coby Bonnie, i když i její touha ocitnout se na výsluní popularity nemá dost prostoru k vyjádření. Oba jsou ale výborní pěvecky, což platí i o představitelích dalších postav, z nichž ve dvou gospelově i rockově založených scénách vynikne především Bohouš Josef v roli Kněze.

Orchestr pod vedením zkušeného Martina Kumžáka dobře šlape, jen je místy ke zpěvákům až moc nešetrný. Pochvalu zaslouží i naplno zpívající a tančící company.

Avizovaná velká show se v Karlíně nekoná. A je otázka, jestli se vůbec má konat. Nicméně, muzikál o vzestupu a pádu slavné gangsterské a milenecké dvojice je sázkou na jistotu divácké přízně. A hudba Franka Wildhorna posluchače nezklame.