Vydání nového alba je pro fanoušky událost. Je jeho nahrávání událost pro vás?

Nahrávání alba je vždycky v pohodě. Když jsme na turné, jsou okolo nás stovky fanoušků, zatímco ve studiu jsme sami. Není tam nikdo cizí. To je moment, kdy musíme přijít s něčím výjimečným, něčím, co se lidem bude líbit. Postavit si kariéru na cyklu nahrávání a absolvování turné je vlastně docela příjemné.

Dokázali byste novou desku přirovnat k nějaké vaší starší, nebo alespoň k určitému období vaší tvorby? Nebo je to album s úplně novým zvukem?

Neřekl bych, že na něm bude úplně nový zvuk. Toho je těžké dosáhnout, protože Martin Gore skládá určitým způsobem a Dave Gahan určitým způsobem zpívá. Ale pořád je to pro nás vývoj. Minulá deska byla bluesovější, tahle je více elektronická. Novinku produkoval James Ford.

Po vydání alba vyrazíte na turné, v Praze zahrajete v květnu příštího roku. Máte už představu, jak bude show vypadat?

Zhruba za měsíc odletíme do Miami, kde budeme natáčet dva filmy, které se na turné v rámci vizuálu objeví. Zároveň se bude vymýšlet pódium. Dosud jsme ty nápady viděli jenom na papíře.

V listopadu vydáte videokolekci vašich pětapadesáti klipů. Které z nich jsou vám osobně nejbližší?

Úplně ty nejstarší. Dnes působí docela komicky, protože to byla doba, kdy videoklipy jako formát začínaly a každý byl přesvědčen, že hudebníci jsou také herci. Brzy ale bylo jasné, že k tomu mají daleko. Když jsme potom začali spolupracovat s Antonem Corbijnem, udělal z nás bezva chlapíky. Je zodpovědný za změnu naší image, což bylo dobré.

V kolekci videoklipů budou čtyři alternativní. Podle jakých kritérií děláte alternativní videa k písničkám?

Jsou alternativní v tom smyslu, že jsme natočili pár klipů pro USA a nikdo v Evropě je neviděl.

Je zajímavé, že skupina vaší velikosti nedostala příliš hudebních cen. Je nějaká, po které byste toužili?

Ano, jako kapela jsme mnoho ocenění nezískali. Ano, máme zlaté a platinové desky, ale nikdy nám hudební průmysl nevyjádřil respekt jinak, což je škoda. Já bych si třeba přál získat Grammy.

Ale na druhé straně naše kariéra je něco neuvěřitelného. Je to splněný sen. Nikdy bych nevěřil, že budu v kapele, která bude populární i po pětatřiceti letech. A to je nejlepší důkaz našeho úspěchu.