RECENZE: Britney Spearsová je opět za očekáváním

Jelikož se s tím ale nehodlá smířit, hledá i na svých nových nahrávkách polohu a zvuk, kterým by zaujala. Týká se to i nové desky Glory.

Je jí třicet čtyři let a má tedy, i vzhledem k síle své kariéry, právo pohybovat se ve vkusných popových vodách. Tam patří nejvíce. Ona a její producenti se ale pokoušejí popový zvuk neustále vylepšovat, modernizovat a zohýbat, až se vsunuli do polohy nikoli popové, ale „chemicko-elektronické“. Z alba je sice slyšet spousta nástrojů i zvuků, prazáklad hudebních linií je ale bytostně syntetický.

Nové album je zvukově mdlé, ploché a bez chuti, k čemuž vysokou mírou přispívají i okamžiky, kdy je zpěv Britney Spearsové studiově zkreslený tak, až je to legrační. Jistě je to především kvůli tomu, že několikrát v minulosti na koncertech dokázala, že je to zpěvule pohříchu průměrná.

Přesto je snaživá a prezentuje na albu dvě stylové polohy, které pro ni dosud nebyly příliš obvyklé. Jednou je vliv popu šedesátých let spojeného s tehdejším soulem. Patrný je ve skladbách Private Show, Man On The Moon a What You Need, přičemž posledně jmenovaná patří k nejsilnějším momentům alba. Spearsová se na ní hlasově odvázala, nebála se zakřičet, nechala se strhnout ráznou hudební složkou a působí jako rozčílená holka, což jí docela sluší.

Druhým pro ni neobvyklým vlivem je americký pop osmdesátých let. Je patrný zejména v písničkách Clumsy a Hard To Forget Ya. Její hlas je v nich prostý nánosu zvukových efektů a zní vcelku příjemně a přirozeně.

Na zbytku alba je skrz elektronickou taneční hudbu nahlížený současný pop, autorsky a zvukově bezpohlavní, studený a málo nápaditý. Definuje album, u něhož byla očekávání, jako v případě Spearsové v posledních deseti letech pokaždé, vysoká, leč skutečnost je velmi průměrná.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: