Po delší době totiž nevymýšlela nic nového a prostě se vrátila ke způsobu skládání a prezentace písniček do druhé poloviny devadesátých let, kdy žala největší úspěchy.

Pakliže bylo minulé album trochu křečovité kvůli tomu, jak moc trojice chtěla svůj zvuk oživit a obměnit, tentokrát si střihla klasický pop punk s jasnými riffy, přímočarými skladbami, zřetelnými melodiemi, jež jsou velmi přilnavé, a texty, které jsou sice milé, ale hloubku nemají.

Na desce jsou skladby vedené v duchu klasického pop punku (Rabbit Hole, Kings of the Weekend, Teenage Satellites) i v jakési alternativní verzi téhož, tedy aranžérsky bohatší (Bored to Death nebo No Future). Po celou dobu si nicméně uchovává pozitivní energii, která k uvedenému hudebnímu stylu patří.

Příchod Matta Skiby přinesl oživení. Potíží je jen to, že barva jeho hlasu je podobná barvě hlasu zpěváka a baskytaristy Marka Hoppuse. Hůře se rozeznávají, což v době přítomnosti Toma DeLongea v kapele nebylo, neboť jeho a Hoppusův hlas se zřetelně lišily.

Blink-182 už mají éru slávy nejspíš za sebou. Deska California je ale dobře dovedenou prací v tom duchu, jaký je pro tuhle americkou kapelu typický.

Blink-182: California
BMG, 42:45

Celkové hodnocení: 75 %