Osud obou výtvarníků je učebnicovým příkladem rčení, že doma není nikdo prorokem. Ačkoli vystavují v mnoha státech, největší úspěchy slaví v USA a ve španělsky mluvících zemích, v České republice mají teprve druhou velkou výstavu.

Malíř Josef Zlamal.

Malíř Josef Zlamal

FOTO: Jan Šída, Právo

Malíř Zlamal hledá inspiraci u klasických vzorů. V jeho dílech objevíme odkazy především na Bosche, Dűrera, Váchala či Reynka. Výtvarně operuje primárně s kontrastem černých linií (a šedých stínů) na bílé ploše. Díky tomu dosahuje intenzivního napětí i enormní vizuální expresivity. Používá pero či štětec, pracuje s černou tuší, kterou rozprostírá na ruční indický papír. Ten svou strukturou připomíná prastaré pergameny z Ďáblovy bible. Malíř mluvil o tom, že ideově staví na symbolice a volné citaci z klasických děl. Přestože ale Zlamal pracuje s archaickými motivy, zpracovává je moderně a současným výtvarným jazykem.

Josef Zlamal staví svá díla na kontrastu černé a bílé

Josef Zlamal staví svá díla na kontrastu černé a bílé

FOTO: Jan Šída, Právo

Sochař Stipl vychází z plastiky konce devatenáctého století a začátku století dvacátého. Koketuje s dynamikou výrazu, zaměřuje se na pohyb a výraz tváře. Pracuje jak se dřevem, tak s mosazí, stříbrem, ocelí či hliníkem. Využívá vlastností materiálů tak, aby co nejlépe vyjádřil duševní hnutí všech figur. Hněv, údiv, úlek, radost nebo zlost jsou pro něj základní vodítka, na kterých posléze staví své nápady.

Jako nadstavbu využívá postmoderní zkarikované nadsázky. Skulptura Hlavy III využívá i dnešní známé symboly, jako jsou logo řetězce McDonald’s nebo tři pruhy sportovní firmy Adidas. Tím posouvá vyznění díla do epochy konzumní společnosti.

Richard Stipl má rád expresivní výrazy figur.

Richard Stipl má rád expresivní výrazy figur.

FOTO: Jan Šída, Právo

Je tristní, že výtvarníci, kteří se prosadili v cizině, nemají zastoupení v tuzemských stálých sbírkách a veřejnost je u nás prakticky nezná. Možná tato expozice umaže aspoň část tohoto pomyslného dluhu.