Článek
Kolik je v Brně nakladatelství?
Není jich málo, v Brně sídlí asi patnáct procent z celkového počtu nakladatelství u nás. V Praze je jich mimochodem více než padesát procent. Kromě našeho nakladatelství jsou z těch velkých v Brně ještě Jota, Host a Druhé město. Tahle čtyři do tuzemského knižního trhu významně promlouvají.
Jaké jsou mezi nakladateli v Brně vztahy?
Dobré, protože víme, že nemá význam si jakkoli škodit. Někteří sice vydávají stejný literární žánr, v poslední době například severskou detektivku, ale autory si nepřetahujeme, protože se to nedělá. Mám na mysli zahraniční i české. Samozřejmě pokud je autor v některém nakladatelství nespokojený, hledá jiné. Zásadně si je ale v Brně nepřeplácíme.
Zmínila jste severskou detektivku, která patří k vlajkovým lodím vašeho nakladatelství. Tento žánr byl u nás před několika lety boom. Je ještě v severských zemích dost zajímavých autorů?
Víte, MOBA začala u nás se severskou detektivkou jako první. Už v roce 2004 jsme přišli na trh s knihami norského spisovatele Jo Nesboa a finské autorky Outi Pakkanen. Tehdy však nebyly úspěšné, protože autory u nás lidé neznali, a upřímně řečeno jsme tenkrát dost podcenili reklamu. Boom severských detektivek a thrillerů u nás začal s knihami Stiega Larssona. V roce 2008 vyšla v češtině kniha Muži, kteří nenávidí ženy a byla nesmírně úspěšná. Tehdy se naši vydavatelé začali předhánět v tom, kdo vydá více severských autorů.
Pokud jde o to, jestli je na severu ještě dost zajímavých spisovatelů, myslím si, že už je to poměrně přebrané. Ti noví jsou už spíše nižší liga, a tak se každý nakladatel snaží vydávat nové knihy svých úspěšných severských autorů. U nás to jsou Islanďan Arnauldur Indridason, Švédové Johan Theorin, Leif GW Persson nebo Hakan Nesser či Nor Thomas Enger.
Je u nás o severskou detektivku stále takový zájem?
Už to trochu opadá. Přestože je v tom žánru spousta kvalitních knih a spisovatelů, čtenáři už pomalu hledají něco jiného. Je ale otázka, co je zaujme. Nakladatelé samozřejmě přicházejí s novými nabídkami. My například s knihami jihoafrického spisovatele Deona Meyera. Vydali jsme už tři a na podzim vyjde čtvrtá, která se jmenuje Kobra. Všichni tvrdí, že je jeho nejlepší. Vydali jsme i dvě knihy Australana Michaela Robothama nebo krimiromány Benjamina Blacka, což je pseudonym irského spisovatele Johna Banvilla.
Kolik stojí autorská práva na knihy zahraničních autorů?
Není to levná záležitost a rok od roku ceny rostou. Na začátku se třeba podaří koupit práva levně, ale jakmile je autor slavnější, cena se zvedá. Většinou je to v řádu desetitisíců korun, u nejlepších autorů se jedná o statisíce. Práva na jednu knihu jsou časově omezená, obvykle bývají na pět let.
Vždycky musíme pečlivě zvážit, jestli se to vyplatí. Mnohokrát je přitom třeba reagovat rychle, protože o práva mohou mít zájem i další nakladatelé. A někdy se o ně konají aukce.
U kterého autora jste měla pocit, že jste takříkajíc dobře nakoupili?
U Anthonyho Doerra. Když přišla nabídka, nakladatelé u nás nad ní buď ohrnovali nos, anebo ji příliš dlouho zvažovali. My se rozhodli během týdne a on pak získal Pullitzerovu cenu. Zatím jsme vydali dvě jeho knihy, Jsou světla, která nevidíme a knihu povídek Zeď vzpomínek. Na podzim vydáme Sběratele mušlí.
Vydáváte i české detektivky?
Naše nakladatelství má speciální edici nazvanou Původní česká detektivka. Základem obalů knih, které v ní vycházejí, je zelená barva, takže jsou snadno k poznání. Vyšlo jich už více než dvě stě padesát a hlásí se nám řada mladých talentovaných autorů.
Daří se vám prodávat díla českých autorů do zahraničí?
To je těžká věc a málokomu z českých nakladatelů se to podaří. My jsme ale nedávno zaznamenali úspěch, protože se nám podařilo prodat práva na historickou krimi Vlastimila Vondrušky do Německa.
Čím to je, že se nedaří prodávat české autory do zahraničí?
Málo se o nich ví, navíc je zde jazyková bariéra. Přestože je prezentujeme na knižních veletrzích i jinými cestami, je to pořád málo. Konkurence je velká, takže to chce asi větší tlak.
Kolik knih vydáte ročně?
Loni jich bylo tři sta padesát. Jsou mezi nimi i sešitová vydání, zkrátka všechny vydávané tituly. Nevydáváme přitom jenom detektivky a thrillery, typické jsou pro nás i historická krimi a historické romány.
V roce 2001 vyšel v časopisu Květy rozhovor s mým manželem, spoluzakladatelem nakladatelství MOBA. Řekl v něm, že nastává doba pro historické krimi a že i u nás je spousta skvělých autorů, jen je třeba je objevit. Brzy nato nám poslal rukopis Vlastimil Vondruška a my z něho byli nadšení. Stihli jsme ho vydat na Vánoce a měl tak obrovský úspěch, že jsme po svátcích museli dělat dotisk. Doktor Vondruška nám nabídl další rukopisy a dnes je jedním z nejúspěšnějších českých autorů našeho nakladatelství a v Česku vůbec. Nesmím ale zapomenout na Františka Niedla, Honzu Bauera a autorky Körnerovou, Horákovou, Jakoubkovou nebo Rottovou.
S jakou ideou přišla MOBA před pětadvaceti lety na svět?
Manžel Josef a já jsme do roku 1991 neměli s nakladatelskou činností nic společného. Žili jsme na Slovensku, manžel byl vysokoškolský učitel, a když se nám narodil syn, rozhodli jsme se vzhledem k určitému nepříjemnému tlaku, který byl tehdy na Slovensku na Čechy vytvářen, přestěhovat do Brna.
Manžel měl v Německu bratra, známého novináře Rudolfa Ströbingera. Ten nám navrhl, abychom u nás zkusili vydávat knihy. Seznámil nás se svými přáteli z německého nakladatelství Bastei Lübbe, se kterými jsme se dohodli na spolupráci. Odtud je také název našeho nakladatelství – Moravská Bastei. Dodnes nechápu, kde se v nás tehdy vzala odvaha k tomu vstoupit do oblasti, kterou jsme vůbec neznali.
Muž skončil se školou, já ve výzkumném ústavu a s podporou německého vydavatelství a českého listu Lidová demokracie, který tehdy sídlil v Brně, jsme se pustili do vydávání.
Čím jste začali?
Prvním počinem byl western, který se neprodával v knihkupectvích, ale v novinových stáncích. Jmenoval se Pastvina zmizelých. V témže roce jsme začali vydávat sešitové romány ve dvou řadách, které ihned zaznamenaly ohromný čtenářský ohlas. V roce 1991 jsme vydali čtyři knihy a v současné době jsme na zmiňovaném počtu titulů.
Jak oslavíte letošních pětadvacet let?
Samozřejmě kvalitně, jak je na Moravě zvykem. Ale vydáme především knihy, které jsou dobré a na které se sami těšíme. Na mysli mám především Doerrovy Sběratele mušlí nebo knihu Daniela Jamese Browna Hrdinové ve člunu, což je příběh devíti Američanů, kteří se vypravili za zlatem na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936. Kniha je jedním z největších mezinárodních knižních bestsellerů posledních let, takže si zároveň nadělujeme dárek.