V roce 1984 vyšla písnička New Attitude, kterou jste napsala pro Patti Labelle. Získala jste za ni cenu Grammy. Vzpomínáte si, jak k vám nápad na tu skladbu přišel?

Psala jsem ji s tím, že jsem si přála, aby to byla velmi inspirativní píseň. A také aby byla vhodná pro rádia. Vznikla rychle s jasným záměrem. Občas se stane, že věci vzniknou vlastně velmi náhodně a zafunguje to. Psala jsem ji totiž původně pro někoho jiného, ale mám velkou radost, že skončila právě u Patti.

Co podle vás dělá dobrou píseň?

Jak říká Leonard Cohen, to kdybych věděla, chodila bych tam častěji. Nevím. Myslím si, že není možné to kvantifikovat. Musíte se prostě ponořit do hudby a doufat, že vás provází síla.

V roce 2008 jste nahrála první sólové album. Proč jste se k tomu jako zpěvačka a úspěšná autorka neodhodlala dřív?

Přála jsem si to dlouhou dobu a několikrát se o to i pokoušela. Dřív ale bylo těžké nahrát desku, když člověk neměl smlouvu s nahrávací společností. Z různých důvodů jsem se k tomu tedy předtím nedostala.

Jedním z důvodů byla vaše dlouhodobá spolupráce s Leonardem Cohenem?

Ano, ale zároveň to byl důvod, proč jsem album nakonec natočila. Byl to totiž velmi autonomní projekt. Jen my dva a náš zvukový inženýr. Desky jsme dělali od začátku do konce sami, ve vlastním studiu, bez pomoci dalších lidí. Naučila jsem se, že nepotřebuji žádnou vnější pomoc, abych nahrála své písně, že se do toho můžu jednoduše pustit a udělat to sama. Vlastně to pro mě byl nejsilnější vliv, díky kterému jsem se pustila do vlastního projektu.

Nahrála jste dvě sólová alba, Everybody Knows (2008) a Caffeine (2015). Spatřujete mezi nimi jako autorka velký rozdíl?

U Caffeine jsem si přála pracovat s rytmem r’n’b, proto má trochu jiný zvuk. Je v ní méně elektronických elementů, je téměř přírodní. Jako by ji nahrála čtyřčlenná kapela.

Bylo pro vás nahrávání druhého alba Caffeine v něčem snazší?

To rozhodně ne. Je notoricky známo, že nahrát druhé album je daleko těžší než první. U prvního alba čerpáte z veškeré předchozí práce, druhé vyžaduje daleko větší objem nové tvorby, protože tu předchozí už jste vyčerpali. Navíc s prvním albem člověk sám sobě nasadí nejvyšší laťku, kterou dokáže.

Album Caffeine bývá charakterizováno jako klidné, pokojné a důstojné. Je to něco, co je pro vás charakteristické?

Doufám, že ano. Jsou to velmi milá slova. Nejsem si jistá, jak bych na to měla odpovědět, jsem velmi šťastná, že lidé mou hudbu takto vnímají. Když píšu písně sama pro sebe, snažím se pracovat s myšlenkami, o kterých jsem přesvědčená, že se s nimi potýká většina lidí. Píšu o lásce, o touze, romanci a deziluzi. O přátelství a podpoře. O věcech, které nás nejvíc naplňují, i o těch, které jsou nejtěžší.

Jste známá svou spoluprací s Leonardem Cohenem. Jak se váš vztah vyvinul z toho, kdy jste byla jeho doprovodnou zpěvačkou, k tomu, kdy jste s ním skládala a produkovala alba?

Od začátku jsme měli dobrý vztah. Můžete to nazvat dobrou chemií. Když jsme spolu byli na cestách, Leonard byl nakloněný tomu seznámit se s mou tvorbou. Poslechl si melodii, kterou jsem složila na turné a z níž později vznikla píseň Summertime. Hned jak jsem mu ji přehrála, k ní začal psát slova. To byl začátek naší spolupráce v psaní písní. Od té doby jsme společně složili několik písní a jsme i blízkými přáteli. Leonard je kmotrem mého syna.

Zmínila jste, že jste se díky němu naučila, že k nahrávání nikoho nepotřebujete. Ovlivnil nějak i váš přístup k samotnému skládání?

Řekla bych, že to bylo nevyhnutelné. On má velmi vysoko nastavenou laťku ohledně umělecké integrity. Díky němu jsem také zjistila, že je daleko složitější napsat lehce znějící píseň.

Jaký koncert od vás můžeme očekávat v Praze?

Tentokrát vystupuji sama. Na pódiu budu já, mé klávesy, akustický klavír plus různé elektronické příchutě. Kromě písní z obou svých alb zazpívám i nějaké coververze, které jsem nahrála vloni. Zazní i některé písně, které jsem napsala společně s Leonardem, ale které jsem ještě nenahrála na žádné album.