Výstava je v centrálním sále rozdělená na dvě části, každá z nich patří jednomu z výtvarníků. V prvním jsou umístěny dobové fotografie malířů i lidí z jejich okolí a Švabinského grafiky, zaměřené především na přírodní a vesnické motivy.

Podstata expozice tkví ale v malířské tvorbě. Švabinský vychází spíše z odkazu malířů devatenáctého století či dokonce baroka. Olej Pieta III z roku 1907 je velmi podobný náboženskému stylu Petera Paula Rubense. Postavy držící umírajícího Krista jsou zahaleny v šerosvitu, kdežto vyhublé tělo světce ozařuje zlaté světlo. Ovšem drtivá většina děl má kořeny v romantismu, lhostejno, jestli jde o portrét či krajinu.

Max Švabinský, Dvě matky, 1903, NG v Praze

FOTO: katalog výstavy

Kulatý portrét, olej, který Švabinský namaloval v Kozlově jako první velký obraz, představuje podobiznu dívky Ely. Dominantní jsou na něm především hluboké smutné oči a smyslné rty. Bleděfialové šaty a zelené pozadí nostalgickou atmosféru umocňují.

Krajina má v jeho pojetí přízračný opar. Modrá obloha s bílými mraky vytváří téměř chrámovou klenbu nad obzorem, stahující se temná bouřková mračna nad skupinkou útlých stromů vyjadřují takřka hmatatelné napětí.

Rudolf Vejrych, Dolík v Kozlově, kol. 1924, Městská galerie Litomyšl

Rudolf Vejrych, Dolík v Kozlově, kol. 1924, Městská galerie Litomyšl

FOTO: katalog výstavy

Rudolf Vejrych staví svůj styl na syrovějším rukopisu. Obraz Dřevorubec z roku 1921 stojí na velmi expresivním výrazu hlavní figury. Muž tne sekerou do pařezu a každý jeho sval symbolizuje výrazné úsilí a výraz tváře vykazuje abnormální soustředění.

Vejrychova krajina má syrovější kontury, někde jsou figury naznačené, jinde se ztrácejí v oparu. Malíř často sahá ke kubismu, fauvismu či impresionismu.

Tvůrci přistupují k jednomu tématu dvěma různými způsoby. Návštěvníkovi se díky tomu odkrývají možnosti srovnání a nalézání ideového základu obou vizuálních metod.

Max Švabinský a Rudolf Vejrych: Kozlov
Východočeská galerie, Pardubice, do 13. listopadu

Celkové hodnocení: 80 %