Článek
Před třemi lety jste v Praze vystoupili před skupinou Depeche Mode. Bylo to dva měsíce před vydáním vašeho debutového alba. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Mayberryová: Zdá se mi, že už je to hodně dávno. V následujících třech letech se toho mnoho událo. Koncerty s Depeche Mode pro nás byly vzrušující, protože jsme jejich fanoušci. Jak říkáte, neměli jsme tehdy vydanou ještě ani první desku.
Řekla bych, že dnešní show jsou o dost vyspělejší. Ale bylo to skvělé, protože když vidíte takovou kapelu zblízka, můžete se hodně naučit. Její hudba je díky elektronickým prvkům blízká té naší, proto bylo zajímavé ji sledovat na stadiónech.
Jak vzpomínáte na nahrávání svého debutového alba The Bones of What You Believe?
Cook: Vznikalo v průběhu asi čtrnácti měsíců. Druhá deska nám od začátku do konce trvala jen pět měsíců, byla to daleko intenzívnější práce. U prvního alba jsme si dopřáli čas, abychom zjistili, co nám sedí a jaký zvuk k naší kapele patří. Vytvářela se dynamika kapely. Pracovali jsme proto v daleko volnějším tempu, ale to neznamená, že to bylo snazší. Každopádně když se za těmi třemi roky od vydání ohlédnu, jsem pyšný na to, co jsme spolu dokázali.
Když se ohlédnete za posledními třemi lety, na co jste pyšní?
Mayberryová: Koncerty ke druhé desce se mi zdají daleko lepší než k první. Současné turné mě v mnoha směrech víc uspokojuje. Lidé na písničky reagují daleko bezprostředněji. To je moc příjemné. Máme také štěstí, že hrajeme rozmanité koncerty, což je zábavné.
Na vaše písničky ale přece lidé reagovali bezprostředně od začátku. Pozornost jste si získali hned prvními singly The Mother We Share a Recover.
Mayberryová: Je pravda, že lidi ty písničky zaujaly, ale připadá mi, že se teď víc zajímají o všechno, co se děje, nejen o jednotlivé singly. Tu reakci vnímám silněji. Lidé na koncertech na nové písně tančili ještě předtím, než druhá deska vyšla.
Alba si produkujete sami. Zvažovali jste někdy práci s dalšími producenty?
Cook: Fakt, že téměř všechno vzniká jen mezi námi třemi, je pro nás poměrně důležitý. Minimálně u prvních několika alb. Hodláme v tom pokračovat. Na třetí desce určitě. Možnost spolupráce s externími producenty ovšem do budoucna nevylučuji. Dovedu si představit, že v závěrečné fázi produkce bychom někoho přizvali. Není to dogma. Nestanovujeme si pravidla.
Doherty: Neomezovat se, to je náš klíč. Máme skvělou možnost natočit třetí desku u stejné společnosti jako tu první, což je příjemná věc, která se každému nepoštěstí. Máme možnost se dál rozvíjet a hledat. Stát se může cokoliv. Baví nás, že nám nikdo neříká, co máme dělat. Naše jediná filozofie je se svobodně umělecky vyjadřovat.
Jak vznikají vaše písně?
Mayberryová: Nejprve vznikne instrumentální základ písně a společně s ním melodie zpěvu. Martin s Ianem pak pracují na produkci a já píšu texty. Často už mám něco v hlavě a jen to lehce poupravím podle zvuku hudby. Důležité pro mě je nacházet rovnováhu. Nechci, aby něco bylo příliš temné nebo pozitivní. Když je hudba rozjásaná, nasměřuji text někam jinam. Spíš než že by mě vedla hudba, jde při psaní o mou osobní perspektivu.
Jste ze Skotska. Jak se vás dotýká téma brexitu?
Mayberryová: Nikdo z našich známých nehlasoval pro opuštění Unie. Ukazuje to, že je ve společnosti velká nespokojenost. Nicméně to nebylo šťastné, protože lidé se rozdělili přesně napůl, a ať se to vyvine jakkoli, velké množství lidí bude hodně zklamaných.