Některé obrazy jsou představeny i z rubové strany. Kurátorka Olga Kotková je nechala zavěsit mezi dvě skla, aby ukázala i to, co je návštěvníkům galerií obvykle skryto. Zajímavé je třeba sledovat, jak plátno rámař do rámu upevnil. Dále jsou k vidění různé historické nálepky galerií či uměleckých archívů. Zadní strana díla je tedy do jisté míry malým rodokmenem.

Pro českého obdivovatele výtvarného umění bude bezpochyby inspirativní vnímat Cranacha i ve vztahu k Čechám a Moravě. Malíř se totiž těšil velkému zájmu zdejší šlechty a ta mu zadávala významné zakázky. Mocný rod Habsburků si u něj například objednal Pražský oltář, který byl určen pro katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.

Nejdůležitější je ale možnost putovat po jeho výtvarných stopách, snažit se pochopit ideovou podstatu konkrétních děl, zkoušet dešifrovat kompoziční rafinovanost i skrytou symboliku detailů v druhých či třetích plánech. Cranach je totiž mistr odkazů a přenesených významů.

Výstavnímu sálu vévodí rudý panel s velkým černým C a v jeho vnitřku visí obraz Adam a Eva z roku 1538.

Výstavnímu sálu vévodí rudý panel s velkým černým C a v jeho vnitřku visí obraz Adam a Eva z roku 1538.

FOTO: Jan Šída, Právo

V sále okamžitě zaujme obrovský rudý panel s velkým černým C jako Cranach. V jeho vnitřku visí možná nejsilnější dílo celé expozice, Adam a Eva, které vzniklo kolem roku 1538. Tento nevelký obdélník z lipového dřeva se stává jevištěm pro velkolepé představení. Nahý muž a žena (klíny mají cudně překryté větví) se nacházejí těsně před zásadním momentem: sníst zakázané jablko ze stromu poznání?

Kdo tuto ďábelskou myšlenku nadnesl první? Dominantní žena, či submisivní muž? A myslel to Cranach vůbec takto? Zapomínáme totiž na hada, kterého zavěsil na větev jako nezúčastněného pozorovatele. Je samozřejmě důležité ptát se, nakolik je plaz v pozadí. Takových otázek bez odpovědí se dočkáme u každého díla bezpočet.

Každý nese poselství

Není však vůbec důležité vědět, jak to přesně myslel. Zásadní je přemýšlet o naznačených věcech. Při pohledu na dva obrazy vedle sebe, originál a zřejmě pozdější kopii Zákon a Milost, překvapí tvůrcův smysl pro dynamiku figur. I když se jedná o náboženské téma s odkazy na Starý a Nový zákon, díky výrazným gestům a expresivním výrazům tváří Krista, Adama a Evy, Jana Křtitele, Marie či proroka Izaiáše působí kompozice velmi současně.

Každý prvek nese poselství, promlouvá gestem i řečí těla. Expresivita postav připomíná moderní komiksovou výbušnost. Kdyby se plátna rozstříhala na čtverečky a sestavila se pak na stránku vedle sebe, vznikl by současný komiksový příběh.

Takovou vizuální přesvědčivost mají práce malíře, jenž tvořil před několika staletími. Díky tomu idea děl přesáhla jeho samotného i věhlas dílny, kterou vedl.

Měl mnoho žáků, následovníků, kopistů i plagiátorů a některé jejich obrazy najdeme i na této výstavě. Velikost renesančního mistra Lucase Cranacha staršího však tkví v tom, že intenzívně působí na smysly pozorovatele i po tolika letech.

Cranach ze všech stran
Národní galerie, Šternberský palác, Praha, do 22. ledna 2017

Celkové hodnocení: 85 %