Právě důraz na vnitřní mystický prožitek se ozývá v aktuálním díle Bromové stále intenzivněji. Na vernisáži předvedla rituální performanci inspirovanou kromě šamanské meditace i odkazem na tradici ženského lidového kroje. Kolová sukně se na ní změnila v mnohobarevný terč, který nesla na vlastním těle. A ten pak svlékla přes hlavu jako kuklu, aby se znovu symbolicky obrodila a mohla vstoupit do další dimenze.

Sukně jsou vystaveny na bělostných stěnách v jemném pološeru a připomínají odkvétající květiny i záštity samurajských mečů. Krása přecházející v nebezpečí vyjadřuje nekonečný pohyb veškerenstva světa.

Šamanskou cestou autorka provádí i v dalších dílech. Muzungu/Muchiga je fotografický trojportrét s variantami její tváře. Ta se mění tak, jako by na ni dopadalo rudé světlo a vytvářelo válečné zbarvení. Práce odkazuje k faktu, že vždy chápala sebe samu jako hmotný objekt, který je hodný estetických experimentů.

Veronika Bromová experimentuje i s vlastní tváří (Bez názvu).

Veronika Bromová experimentuje i s vlastní tváří (Bez názvu).

FOTO: katalog výstavy

Podobně vyznívá i velkoformátová fotografie Duše těla. Ovšem v tomto případě Bromová cíleně rezignovala na zobrazení konkrétní tváře, zajímá ji pouze nahé ženské tělo pod vodní hladinou. Je však zdvojené, styčný bod vytvářejí bělostná a plná ňadra. I v tomto případě dominuje tvarová oblost.

Podobně deformuje i svou tvář, vytváří z ní zkarikovanou kulatou hlavu, ze které doslova trčí dva páry velkých očí a výrazný nos. I když autorka použila vlastní část těla, tím, že pojmenovala dílo Bez názvu, odkazuje k anonymitě či abstraktnosti lidského obličeje.

Hlavní výtvarnou zbraní Bromové je přesvědčivost. I když se v některých případech spouští hluboko do intimních zón svého světa, vždy to dělá s jasným cílem. Nechce prvoplánově šokovat, její touhou je přesvědčit pozorovatele, že rozmanitost nás může velmi obohacovat.