Vydala takto tři alba, ale v roce 1993 se rozpadla, Muk odešel do kapely Shalom, později se vydal na sólovou dráhu a ostatní se také zabývali jinými aktivitami. Nynější mužští členové Oceánu tvrdí, že se s Mukem domlouvali na comebacku ještě před jeho smrtí v roce 2010. Jemu se do něho ale nechtělo, byť jim na něm účast v poslední fázi svého života slíbil. Pak ale nečekaně skonal, plány vzaly za své a bratři Vozáryové a Petrové Kučera a Hons museli měnit záměr.

Součástí toho nového se stala zpěvačka Jitka Charvátová, kterou Vozáryové znali z formace Fiction. Přestože tato zpráva ortodoxní fanoušky Oceánu vyděsila, neboť si nedokázali představit, jak Charvátová nahradí tak výrazného zpěváka, jakým Muk byl, poplach to byl zbytečný.

Oceán se rozhodl pokračovat s původním názvem, částečně navázat v hudbě, v níž se v minulosti pohyboval, nicméně s vědomím, že Charvátová není Muk a že doba pokročila. V zásadě tak vlastně vznikla nová kapela.

Oceán na albu smyslně nazvaném Ve smíru přiznává, že jeho životním osudem je syntezátorový pop s duchem sklonku osmdesátých let.

Je to základ jeho nynější hudební řeči, hnízdiště, které mu dává pocit bezpečí a jistoty, ale zároveň nezakazuje odpoutat se a jít dál.

Přijal tedy i aktuálnější zvukovou prezentaci, přijal také zvukovější rozmanitost a vlastně se ve finále profiluje jako kapela, která je výrazně retro, ale jsou v tom nadhled a dobrá produkce Armina Effenbergera, který je na české scéně spíše progresivní než naopak.

Charvátová je velmi dobrá zpěvačka s hlasem, který je snadné si oblíbit. Své party zvládá dobře, velmi správně se nesnaží být jako Petr Muk v sukních a ve svém výrazu přináší osobitost, která je jí vlastní.

Mezi deseti skladbami, k nimž pak na albu patří i mnoho nenapovídající a snad i zbytečné intro, je několik veskrze příjemných. Třeba Bludný Holanďan jako vzpomínka na Petra Muka, melodicky dobře čitelný Dorianův obraz či asi nejsilnější Půlměsíc, který lze vnímat i jako pěvecký profil Charvátové, samozřejmě v tom nejlepším smyslu slova.

Druhá polovina alba nicméně není tak silná. Nálada písniček Oceánu je totiž obecně tak jednoznačná, že právě v tom úseku už vyhlíží poněkud stereotypně. Kapele by rozhodně neuškodilo více si hrát s tempem skladeb, jejich náladou (syntezátorový pop má v tomto směru svá omezení) a neuškodila by ani větší nástrojová pestrost.

Album Ve smíru je ale rozhodně vkusné. Nenese sice hity na první poslech, ale nabízí písničky, se kterými může být při poslechu jednoduše dobře, navíc s velmi dobrými texty.