Na kytaru hrajete už pět dekád. Bolívají vás prsty?

Hraji téměř celý život a dřív prsty občas mívaly sklon pobolívat. Ale bylo to jen kvůli vytížení svalů. Později jsem začal pociťovat spíš tlak v zápěstí. Stejně jako v celé ruce je v něm spletitý komplex svalů a nervů. Svého času mě trápily i karpální tunely, ale nikdy to nebylo nic dramatického. Vím, jak o ruce pečovat a dát je do pořádku. Jsem na ně hodný. V současné době jsou mé ruce ve velmi dobrém stavu.

Musí být ruce kytaristy silné?

Ne nutně. Musí být hbité a přesné. Síla může pomoci, ale i uškodit. Hra na kytaru vyžaduje jemnou motoriku a přehnaným posilováním ji můžete poškodit. Hrou na nástroj rozvíjíte svaly tak, jak je potřeba, abyste je mohl lehce a svižně koordinovat. Různé posilovací stroje se mi zdají příliš brutální až agresivní.

Jste na turné k albu Passion and Warfare. Jaký máte z koncertů pocit?

Je to pro mě po dlouhé době něco odlišného. Koncerty začínáme několika nejoblíbenějšími písněmi z různých dob a poté desku přehrajeme od začátku do konce. To jsem nikdy předtím nedělal, je to pro mě výzva. Končíme výběrem oblíbených kousků. Také děláme něco, čemu říkám Build Me a Song (vytvoř mi píseň, pozn. aut.). Zvu si na pódium lidi z publika a společně tvoříme. To je vždy legrace. Novinkou je, že se během koncertu na plátně objevují někteří moji hudební přátelé a já s nimi během koncertu virtuálně jamuji.

Passion and Warfare bylo vaše druhé sólové album. Jaké máte vzpomínky na dobu jeho vzniku?

Předtím jsem působil ve velkých rockových kapelách, s nimiž jsme měli úspěch. Šlo o jasně daný styl hry, který mě sice bavil, ale v hlavě jsem měl už dlouho něco jiného, osobnějšího. Když jsem se pustil do Passion and Warfare, byl jsem na vrcholu kariéry s Davidem Lee Rothem a Whitesnake a po pravdě řečeno jsem si myslel, že to album bude umělecká sebevražda. Netušil jsem, jestli si najde publikum.

Co vás tedy motivovalo k jeho vytvoření?

Když dostanete kreativní nápad a odkládáte ho, často se promění ve spalující touhu. Téměř pak nemáte na výběr, musíte to udělat.

Publikum se přece jen nakonec našlo.

Ano, publikum hry na elektrickou kytaru není možná nejpočetnější, ale zato je velmi oddané a mocné. Deska se líbila a podívejte se, o dvacet šest let později ji hraji.

Časopis Guitar World tehdy napsal, že zápasíte o rovnováhu mezi vášní a precizností. Jste známý tím, že cvičíte dlouhé hodiny, potrpíte si na přesnost a někteří lidé z toho usuzují, že vám chybí vášeň. Je v tom podle vás rozpor?

Hodně lidí to vnímá tak, že ty dvě věci jdou nějakým způsobem proti sobě. Mají pocit, že když jste technicky zdatný, kompromituje to vaši schopnost upřímně do tvorby investovat emoce. Myslím, že to je směšné. Vždy jsem si myslel, že když člověk chce, může mít všechno. A já jsem chtěl obojí. Přál jsem si dosáhnout nejvyšší úrovně technické dovednosti, jaké jsem schopný. Lákaly mě veškeré finesy a elegance, které jsem si dovedl představit. Zároveň je za každou notou příběh. Emocionální investice, jež existuje díky entusiasmu a radosti ze hry. Využívám techniku k tomu, abych vyjádřil, co mám na srdci. To dělá každý. Jen se možná ten poměr u každého liší.

Stalo se někdy, že vám docházelo nadšení?

Když člověk najde něco, co má rád, a soustředí se na to, může to rozvíjet. Když nápad nenecháte plavat, ale pracujete s ním, nadšení roste a přeroste ve vášeň. Hodně lidí ty nápady zahodí, jejich mysl je nastavena tak, že je napadnou všechny důvody, proč to není možné. Když se ovšem nápadu držíte, přicházejí další a s nimi víc nadšení a radosti. Jakmile se pro vás ta malá věc, jež vás nadchla, stane vášní, nepotřebujete už žádnou disciplínu, protože čas zmizí a vy tvoříte v bublině, ve které zmizí veškeré obavy. To je chvíle, kterou miluju. Proto hraju každý den a motivace mi nechybí.

Říkáváte, že vás nejvíc ovlivnil kytarista Joe Satriani. Proč právě on?

Ovlivnili mě různí hudebníci. Joe byl ale zásadní, protože mě učil hrát. Pokaždé, když se dotkne kytary, vznikne z toho úžasná hudba. Ale rád bych zmínil i Jimmyho Page, ten byl mou první inspirací. A samozřejmě Jimiho Hendrixe, Bryana Maye a další. Proměňuje se to.

Na co se v blízké době těšíte?

Dvacátého čtvrtého června vyjde ještě u příležitosti výročí remasterovaná edice Passion and Warfare. Součástí vydání bude nahrávka Modern Primitive. Je na ní hudba, kterou jsem buď napsal, nebo nahrál mezi prvním albem Flex-Able a Passion and Warfare. To album považuji za svou nejhlubší hudební zpověď.