Článek
Od té doby vydala dvě alba. Kolekce Přestaň mě srát přišla v roce 2011 a novinka Monte Albo loni. Jedním ze zakladatelů formace je bubeník Jiří „Cikán“ Lánský. Ten odpověděl na několik otázek.
Skupina Anarchuz vznikla už v devadesátých letech. O té době se hovoří jako o
nádherné pro rockovou hudbu. Vy jste ji aktivně zažili. Měla ale podle vás i nějaká negativa?
Nádherné bylo celé období po sametové revoluci. Národ se nadechl, jako ne dlouho předtím, a atmosféra toho období ovlivnila naprosto všechno, takže i rockovou hudbu. Samozřejmě to nějaká negativa mělo, myslím okolo hudby.
Majitelé rockových klubů nebo promotéři prvních festivalů se v tom, jak se říká, učili chodit. Ale v případě, že nastaly nějaké problémy, snažili se je vyřešit. A hlavně ta doba, podle mě, měla takovou energii, že se tyto drobnosti braly tak, že k ní prostě patří. Jsem rád, že jsem zažil období, kdy šli komančové od kormidla.
V devadesátých letech měla řada českých kapel ambice prorazit v zahraničí. Měl je Anarchuz také?
Samozřejmě jsme je měli také. I z toho důvodu jsou texty na našich prvních dvou řadových albech v angličtině. Ambice se naplnily do té míry, že jsme s managementem a kontakty, které jsme v tu dobu měli, udělali maximum. Do roku 1998 jsme na české poměry hráli v zahraničí poměrně často. Nevyšla nám účast na velkém festivalu v Nizozemí, která vypadala slibně. Tak to ale prostě chodí.
Proč se drtivé většině českých kapel v zahraničí prosadit nepodařilo?
Prosazení se je výsledkem velkého množství okolností. Když už má kapela kvalitu, musí mít i obrovskou podporu vydavatele, musí zaujmout někoho, kdo opravdu tahá za ty podstatné nitky. A rozhoduje hlavně otázka financí. Do propagace kapely nebo projektu se musí dát hodně peněz, ale přesto to ještě není záruka návratnosti. Do toho se v naší republice prakticky nikomu nechce. A já to celkem chápu.
V devadesátých letech jste zpívali, jak už jste uvedl, anglicky. Když jste se po roce 2009 po desetileté pauze na scénu vrátili, zpívali jste už česky. Co způsobilo tu změnu?
Pragmatičnost. Jako autor prakticky všech textů jsem si v době našeho návratu řekl, že čeština je to nejlepší řešení, a bylo to. První reakce v kapele byly rozpačité, ale dnes mi dávají všichni za pravdu.
Je těžší psát české texty?
Odpovím jednoduše: strašný text můžete lehce napsat jak v češtině, tak i v angličtině. Snažím se vždycky psát slušné texty, a dle mého názoru se to daří. Takže napsat slušný text je těžké v jakémkoli jazyce. Angličtina je ohebnější než čeština, takže v tomto slova smyslu je to možná jednodušší. Ale krásu češtiny angličtina nedožene.
Ve svých písních akcentujete násilí, zlo, závist. Jsou to pro vás velká témata?
Určitě ano. Je hlavně hodně smutné, že takových situací v poslední době přibývá. Na druhou stranu, i kdyby jich nepřibývalo, nedovedu si představit, jak v hudebním stylu, který prezentujeme, budeme zpívat o tom, jak se dva mladí lidé drží v parku na lavičce za ruku a zamilovaně si hledí do tváře.
Anarchuz hraje agresivní metalovou hudbu. V čem spatřujete její krásu?
Na to je naprosto jednoduchá odpověď. V její poctivosti.