Britská trojice, naživo chvílemi posílena hráčem na klávesové nástroje, přichystala velkolepou rockovou show. Během své dvaadvacetileté kariéry, lemované sedmi vesměs povedenými studiovými alby, koketovala s několika styly a sahala i k elektronice. V současné době to vše překrývá masivní rockový háv, který je ozvěnou zmiňovaného alba Drones a také podstatou tvorby kapely.

Základem jejích skladeb je čitelný a nesmlouvavý kytarový riff. Ten se v nich rozvíjí, přijímá další zvuky, které se pak i v koncertním provedení vrství, aby vytvořily v zásadě poměrně syrovou masu. V ní se snadno prosazuje naléhavý hlas kytaristy a zpěváka Matta Bellamyho, kterého funkčně doprovázejí jeho kolegové.

Nadto mají Muse ve svém repertoáru řadu opravdu znamenitých písniček, ať už po stránce stylové (vždyť na svých albech koketují i s art rockem), aranžérské i interpretační. Jistě, jejich sound nevytvářejí jenom kytara, baskytara a bicí, jak to na pódiu na první pohled vypadá. Současná doba ale dovoluje kapelám dosíci po zvukové stránce v podstatě čehokoli a Muse, kteří si potrpí na pompéznost svých skladeb, toho prostě využívají.

Koncert Muse byl strhující.

Koncert Muse byl strhující.

FOTO: Milan Malíček, Právo

K té pompéznosti bylo třeba v O2 areně připočíst i rozlehlé pódium vytvořené ze tří částí. Bylo umístěné uprostřed haly a lidé stáli kolem něho. Jeho střední část, na které se kapela zdržovala nejdéle, měla kruhový půdorys a muzikanti stáli na točně, jež je „přivážela“ divákům na všech stranách pěkně postupně. Dvě vyvýšená pódia po stranách hlavního měla podobný tvar a Bellamy a baskytarista Chris Wolstenholme je využívali k tomu, aby se přiblížili i k divákům na tribunách.
Během koncertu se nad hlavami fanoušků tu a tam vznášely drony, jak velí filozofie poslední desky i celého turné, a přiletělo i obrovské letadlo. Sečteme-li tyto vizuální libůstky s vynikajícím zvukem v hale, přesvědčivým výkonem kapely a náramnou podívanou, byl to znamenitý koncert.

Muse nadchli české diváky.

Muse nadchli české diváky.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Muse samozřejmě nehráli jenom skladby z posledního alba, ale sahali i do historie. Libovali si v noblesních začátcích a koncích písní, často tyto pasáže proměňovali v instrumentální exhibice, nikdy ne však otravné nebo zbytečné. Byla to přirozená součást koncertního programu.

V roli předskokana se představil britský zpěvák a skladatel Jack Garratt. Jeho elektronický a vcelku nezáživný indie pop by byl ale zajímavější ve kterémkoli klubu. Ve velké O2 areně byl zapomenut s intrem koncertu hlavních hvězd.

Muse
O2 arena, Praha, 4. června
Celkové hodnocení: 95%