Hlavní obsah

RECENZE: Eddie Stoilow poněkud splývají s davem

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Příběh skupiny Eddie Stoilow je trochu hořký, nicméně na jeho konci je naděje. Pražská formace umí svůj především taneční pop vytvářet v takovém stylu, v jakém jej slýcháme z mainstreamových rádií. Má autorský i interpretační tah, klade váhu na celkový zvuk a angličtina zpěváka Honzy Žampy zní přesvědčivě. Jelikož se ale jedná o českou formaci, je to současně trochu problém.

Foto: Warner Music

Obal nového alba.

Článek

Eddie Stoilow, a ukázala to i nová deska Jupiter, zatím nenapsali písničku, která by byla opravdu strhující. Ve své historii mají několik dobrých, ale takovou, která by je vtáhla mezi špičkový mainstream, ještě ne. A jelikož je na zdejší scéně poptávka především po česky zpívajících kapelách, Eddie Stoilow mají hendikep, který lze vyřešit jenom tak, že se jednou vrhnou na práci s českými texty.

Na nové desce se to nestalo, a tak se ocitají v začarovaném kruhu. Jsou čeští, tváří se světácky, přitom hudbu, kterou vytvářejí, zvládají západní autoři a interpreti přece jenom lépe a hlavně přirozeněji.

Natočili desku, na které jsou slušné a dynamické písně (Beautiful Wonderful, Hey Man, Alien, 1980), jež vsály řadu vlivů, zní v nich i piano či akustická kytara a mají velmi dobrý zvuk. Přesto jde o kolekci, která je trochu zaměnitelná.

Eddie Stoilow: Jupiter
Warner Music, 35:28

Celkové hodnocení: 65 %

Reklama

Výběr článků

Načítám