Järviho obdiv k české hudbě je znám, stejně jako dlouholetá spolupráce s našimi orchestry. Je poučený našimi gramofonovými nahrávkami, které v dirigentské rodině Järviů patřily k nejposlouchanějším. Ve čtvrtek zaujal živostí, energičností a tempem jednotlivých básní, menším patosem ve druhé části cyklu (Blaník, Tábor) i tím, že podal cyklus v jednom celku bez přestávky, čímž navázal na podobný čin Jiřího Bělohlávka před lety.

Daniel Barenboim vystoupil na Pražském jaru počtvrté, dokonce přesně na den padesát let po svém debutu. Tentokrát přijel se svým hlavním orchestrem a zahráli přes hodinu a půl trvající  Pátou symfonii B dur Rakušana Antona Brucknera. Podařilo se mu tuto monstrózní, jindy nudně působící skladu podat s dokonalým vystižením jejího převážně duchovního poselství zejména v chorálně působící poslední větě. Ohlas u posluchačů byl však spíše oslavou dirigenta a orchestru, jehož žesťové nástroje a smyčce jsou v přednesu na vynikající úrovni.