Když jste se dali dohromady, hrávali jste pro kolemjdoucí v newyorském Central Parku. Pamatujete si, jaká byla vaše první vystoupení?

Moc dobře, protože jsme nikdy dřív nic podobného nedělali. Napadlo nás, že by bylo fajn si tam jít po škole zahrát, protože jsme to měli kousek. Trochu jsme se toho báli, ale doteď si pamatuji, že jakmile jsme začali hrát, viděli jsme, jak se lidé začínají usmívat. Přijali nás tehdy opravdu skvěle a díky tomu jsme se od té doby vždy cítili při hraní na ulici příjemně.

Kdy jste naposledy hráli jen tak na ulici?

To už je mnoho let, protože jsme park vyměnili za metro. Tam jsme koncertovali ještě v posledních dvou letech. Teď už se soustředíme především na turné, ale kdykoli se vrátíme do New Yorku, rádi se do metra vracíme. Baví nás si tam stoupnout a šířit pozitivní náladu. Metro může být někdy docela pochmurné, ale hudba ho rozsvítí.

Kdy jste se ze školní kapely, která si přivydělává hraním na ulici, proměnili v profesionální?

Asi před rokem a půl jsme se rozhodli, že zariskujeme a všichni se budeme kapele věnovat na plný úvazek. Dali jsme výpovědi v práci a všechnu snahu zaměřili na Lucky Chops. Krátce poté si naše videa získala pozornost, začala se šířit a my díky tomu získali fanoušky i ve světě. Tak jsme se vydali na cestu a začali hrát na hezkých festivalech a v klubech.

Nejsou pro vás koncerty v klubech po zkušenostech z metra předvídatelné, až nudné?

Můžete říct, že jsou víc předvídatelné, to ano. Metro je totiž na hraní to nejméně předvídatelné místo na světě. Ale hrát pro stovky fanoušků v celém světě je zážitek jako žádný jiný. Jenom být s těmi lidmi mě naplňuje.

Vy jste původně nepředpokládali, že vás tato kapela bude živit?

Někteří z nás, například já, měli od začátku ambici stát se profesionálními muzikanty. Ale jinak máme v kapele zdravotního bratra nebo vystudovaného antropologa. Máme rozdílné zájmy, a to nám dává větší dynamiku.

Co vás přesvědčilo, že Lucky Chops je kapela, které máte dát sto procent pozornosti?

Vím, že je mezi námi něco jedinečného. Když mi došlo, že si výjimečně dobře sedneme, přesvědčil jsem kluky, že to musíme zkusit. Známe se dlouho, jsme dobří přátelé a do hraní dáváme obrovskou energii, to funguje.

Obrovskou energii do hraní ale dává mnoho kapel a ne všechny mají úspěch.

Snažíme se o pozitivní energii. Dnes je hudba často dost ponurá, negativní a bez kladné emoce. My dáváme sto procent do každé noty a baví nás to. Kromě toho se od ostatních kapel odlišujeme podivným složením nástrojů.

Kromě vlastních písní hrajete i coververze. Jaké lidi nejvíc baví?

Je jich víc, proto jsme si oblíbili formu, kterou používají dýdžejové. Největší hity poskládáme do jednoho pásma. Zahrajeme úryvek jedné písně a prolneme ho do jiné. Teď třeba kombinujeme Eye of the Tiger z Rockyho s Red Hot Chili Peppers i Titanikem.