Hlavní obsah

RECENZE: Od Zucchera dostanete víc, než čekáte

Právo, Jaroslav Špulák

Plných šest let nechal italský zpěvák, kytarista a skladatel Zucchero (vlastním jménem Adelmo Fornaciari) čekat příznivce na své v pořadí dvanácté album. Možná ho k jeho realizaci přiměly loňské šedesátiny, možná až teď nastřádal dost dobrých písniček, ať už je to ale tak či onak, dělá na něm čest své pověsti.

Foto: Universal Music

Italský zpěvák, kytarista a skladatel Zuccchero.

Článek

Italové o něm tvrdí, že je otcem tamního blues. Na svých řadových deskách ten styl sice různě zohýbal i připojil k jiným, dokonce často koketoval s popem, nikdy na něj ale nezanevřel a vždy se ho držel jako základního prvku své hudby. Na novém albu Black Cat, které vyšlo v pátek, je to ostatně patrné. Stejně jako jeho neoddiskutovatelná schopnost napsat logicky vystavěné a melodicky slušivě ošetřené skladby, z nichž čpí tradice i stylová současnost.

Realizaci alba vzal Zucchero velice vážně. Jako producenty si přizval věhlasné Dona Wase (dělal mimo jiné s Rolling Stones nebo Iggym Popem), Brendana O’Briena (Bruce Springsteen, Bob Dylan) a T-Bone Burnetta (Elton John nebo Elvis Costello). Kytarovým hostem kolekce je pak další oddaný bluesman Mark Knopfler. Exceluje ve skladbách Ci Si Arrende a Streets Of Surrender (S. O. S), přičemž k té druhé napsal text Bono z irských U2. Je reakcí na loňské teroristické útoky v Paříži.

Foto: Universal Music

Obal nového alba Black Cat.

S takovými osobnostmi vedle sebe mohl Zucchero naplno rozvinout svůj talent podpořený zkušenostmi a skladatelskými, textařskými i interpretačními schopnostmi. Přimkl se ke zdrojům své hudební kariéry. Blues opepřil rockem a napsal leckdy honosné skladby, které svou atmosférou vyžadují až důstojnou pozornost.

Vynikající je v tomto ohledu Ten More Days, která má gospelové sbory, volné tempo a výraznou vnitřní dynamiku. Jako by se do ní vkradly všechny Zuccherovy autorské přednosti, jako by právě jí chtěl opakovaně dokázat, že je znamenitý autor.

Silnými momenty alba jsou i další gospelově laděná Hey Lord, progresivně vystavěná Voci či folkově zasněná Terra Incognita. Je zajímavé, že všechny tři uvedené skladby jsou z druhé poloviny alba. Ta první je energičtější, melodičtější a přímočařejší, druhá temnější a zasněnější.

Zucchero nicméně obstál v obou těchto polohách, a obstál tedy na celém albu. Zkušený umělec, nejprodávanější italský hudebník v historii, nabídl album, se kterým lze pracovat i usínat. Je to dílo, od kterého vlastně nic nečekáte, přesto dostanete mnohem víc než od řady jiných.

Zucchero: Black Cat
Universal Music, 47:32

Celkové hodnocení: 85 %

Reklama

Výběr článků

Načítám