RECENZE: Bolesti ženské duše očima Petry Dvořákové

Někdy mají tato takřka neviditelná vlákna sílu lodních provazů. Jako v případě první hrdinky, jejíž sebevědomí je umořeno k smrti nekonečnými spory, které vede sama v sobě. Jako by měla dvoje oči. Jedny, připomínající pohledy cizích lidí, vidí každičkou chybičku, opomenutí.

Druhé jsou ale laskavé až shovívavé a umožňují jí vůbec existovat. Není proto divné, že v soužití s mužem uzurpujícím si její rozhodování je život pro ni utrpení.

Podobný pocit má Karolína, jež sedí ve vlaku, který ji unáší tam, kam jet nechce. Přesto z něj vystoupit nelze.

Je počtvrté těhotná, avšak přísná víra jejího muže nedovoluje jen maličko připustit, že k milostnému životu partnerů patří i antikoncepce.

A Naďa zase trpí komplexem ze svých malých prsou. Jen je mít o trochu větší a život by byl hned mnohem lepší.

Petra Dvořáková vlastně pokračuje, ovšem naprosto osobitě, v tématech předcházejících knih, které jí získaly proslulost.

Byly to Proměněné sny, rozhovory o iluzích a deziluzích, které přináší víra, i román Já jsem hlad, vzrušující čtení o hledání vlastní identity ženy postižené mentální anorexií. O její empatii při psaní knih pro děti nemluvě.

V próze se totiž dotýká mnoha aspektů podmiňujících nejen existenci, ale přímo plnohodnotný život každé ženy. Na jakých základech lze stavět své sebevědomí a nakolik nás v tom určují rodičovské příklady?

A jak je těžké vybudovat si vlastní osobnost, což souvisí s vymaněním se právě z rodových prokletí? To jsou otázky, které si kladou hrdinky Petry Dvořákové. Ona nementoruje. Nečiní to nakonec ani otec Ambrož, k němuž se jako duchovnímu pastýři obrací Karolína a hledá v jeho radách porozumění a pomoc. Rozhodování nechává autorka na čtenáři, v tom jsou její novely cenné.

Není jednoduché najít v současné české literatuře umělecky působivě zpracovaná „opravdová“ témata našeho života. Dvořáková dokazuje, že patří k tvůrcům, jejichž díla stojí za to si vyhledat.

Dotýká se samotné dřeně bytí, nevyhýbá se bolestným a kontroverzním otázkám, jako je opuštění náboženské komunity, aniž by člověk zaprodal sám sebe. Boje jejích hrdinek za svobodu vlastní i dětí je svědectvím hlubokého poznání reality, kterou nevnímá jen očima vlastní zkušenosti.

Dokáže dohlédnout dál a hlouběji, protože nesleduje jen povrchní jevy, ale skutečnost i člověka v souvislostech komplexnějších, včetně duchovního zázemí, které často rozhoduje o našich prioritách i budoucích krocích.