Gabriela Ksandr, původem česká fotografka, žije a tvoří doslova po celém světě. Možná i proto působí její pojetí nahoty trochu jinak, než by se obecně čekalo. Díla se pohybují na rozostřené hranici mezi klasickou fotografií, koláží a obrazem.

Umělkyně si půjčuje nápady z různých vizuálních stylů. Vedle citací velkých fotografů, jakým byl třeba Man Ray, hledá východiska ve francouzském naivismu á la Henri Rousseau, nechá se unášet smyslem pro dynamiku lidského těla barokních mistrů, stejně jako ji zajímá figurální modernistická abstrakce či pointilismus. Všechny vlivy promíchává do zvláštního amalgamu, kterým se snaží překvapit.

Velkoformátové akty působí majestátně, nahé lidské skelety jsou na nich spíše jako sochy. Není v nich nic prvoplánově erotického, je na každém, jak si takto naznačenou sexualitu vyloží.

Trojice obřích koláží však působí poněkud naivně, jako když rozstříháte časopisy a složíte z nich vlastní představu. Zatímco série děl, která pracují pouze se siluetou nahého ženského těla v modrém oparu, mají v sobě něhu i tajemnost zároveň.

Zvláštní kapitolu představuje módní fotografie. Málokdo by čekal, že se i v této branži dá využít odkaz Františka Drtikola či dokonce kubismu. Ksandr tohle dokáže, dokonce ji můžeme podezřívat, že hledá schválně na první pohled nevhodné inspirační vlivy.

Je to však jediná možná cesta, jak tak zprofanované téma, jako je nahé lidské tělo, posunout dál. A zkusit objevovat také jeho další, do té doby možná netušené rozměry.

Gabriela Ksandr: Simply Nude
Nikon Photo Gallery, Praha, do 15. května

Celkové hodnocení: 70 %