Proč se vinohradští rozhodli pro Shawa, je tak trochu záhada, protože inscenace v režii Juraje Deáka má daleko blíž k muzikálu a vůbec nejblíž k razantní crazy, která převálcovala jemnosti brilantní konverzační komedie, jakou napsal Shaw. Deák si ostatně My Fair Lady vyzkoušel už v Divadle na Fidlovačce. A i scéna Ivo Žídka nezapře inspiraci jeho scénografií ke karlínskému muzikálu. Ale budiž, je příjemně historizující a elegantní.

To, co se na této scéně odehrává, je ale ukřičená show, nikoli Shaw. Lízu, zde Elizu, hraje mladá herečka Šárka Vaculíková známá z televizního seriálu Ulice, která nahradila původně obsazenou, leč těhotnou Markétu Frösslovou. Vaculíková má pro tuto roli nesporně dispozice, ale režie ji vede k tak razantní nadsázce v jednotlivých fázích její proměny, že se jí postava rozpadá, a kým je její Líza, se vlastně nedozvíme.

Popeláře Doolittlea vystřihne excelentně Svatopluk Skopal

Popeláře Doolittlea vystřihne excelentně Svatopluk Skopal

FOTO: Viktor Kronbauer

Na začátku to je nesnesitelně uječená fúrie, za jejímž permanentním ječením zanikají veškeré jemnosti Shawova textu, z nepochopitelných důvodů se navíc u Higginse chová spíš jako prostitutka než pouliční květinářka. V další proměně vidíme Hoffmannovu strnulou Olympii, ovládanou loutkářem Higginsem v absurdní nadsázce. Čím okouzlí Líza na plese, nemá divák šanci se dozvědět, protože ji dokonale převálcuje šílená karikatura Higginsova maďarského žáka (Denny Ratajský).

A když má být Líza konečně sama sebou a svést vítězný zápas se svým stvořitelem, zůstane u okouzlených pohledů na Higginse a textu recitovaného nepřirozeně posazeným vysokým hlasem, posilující dojem uměle vytvořené bytosti. Možná to měl být výklad, který inscenace nabízí, ale živou a zajímavou postavu se z Lízy vytvořit nepodařilo.

Šílenou karikaturu maďarského profesora předvede Denny Ratajský, na snímku s Lízou Šárky Vaculíkové.

Šílenou karikaturu maďarského profesora předvede Denny Ratajský, na snímku s Lízou Šárky Vaculíkové.

FOTO: Viktor Kronbauer

Jan Šťastný v Higginsovi vytváří rošťáckého nevychovaného kluka, který sedí jeho hereckému typu a u něhož spolehlivě setrvává po celou dobu představení, Tomáš Töpfer mu decentně sekunduje ve vlídném, ale nepříliš výrazném plukovníku Pickeringovi. Svatopluk Skopal vystřihne v prvém výstupu excelentně postavu lišáckého popeláře Doolittlea, než v druhé polovině hry ke škodě věci podlehne obecné manýře halasného přehrávání.

Vinohradský Pygmalion znovu ukázal, že konverzační komedie to má na českém jevišti těžké. A že je daleko snazší vyměnit ji za divácky možná vděčnější, ale lacinější crazy. Přitom herci by Shawovu školu jiskřivé konverzace potřebovali jako sůl. Že by si s ní rozuměli, naznačuje Paní Higginsová Libuše Švormové a občas i Töpferův Pickering.

George Bernard Shaw: Pygmalion
Překlad Jiří Josek, úprava a režie Juraj Deák, scéna Ivo Žídek, kostýmy Jana Hauskrechtová, hudba Ondřej Brousek. Premiéra 22. dubna v Divadle na Vinohradech Praha.

 Celkové hodnocení 55%