Článek
Oleje, grafiky i kresby tužkou reflektují umělecké trendy dané doby. Proto můžeme spatřit expresionismus, náznaky kubismu i realismus konce devatenáctého století. Ačkoliv malíři a grafici zpracovávají výhradně vlastní zážitky z fronty, ze zajateckých táborů, z transsibiřské magistrály či z Dálného východu, dokázali do svých prací dostat silný estetický náboj.
Nejvýraznějšími díly, aspoň co do prvoplánové vizuality, jsou oleje Ferdinanda Staegera, který na haličské frontě portrétoval své představené. Důstojníci, kteří hledí z obrazů, mají i po letech přísný pohled a jejich vyznamenání se lesknou jako blesk.
Černobílé grafiky působí expresivnějším dojmem. Možná je to tím, že si musíme další barvy v duchu domýšlet, a takto pojatý obraz tedy jitří více fantazii.
Litografie Emila Orlika působí velmi intenzivně. Dílo Bomba z roku 1914 ukazuje explozi a její ničivou sílu. Destruktivní síla trhá na kusy zem i lidská těla.
Orlik však uměl využít i širší barevné spektrum. Jeho olej Brest Litevský po válce (Zimní krajina) využívá potemnělé barvy, aby na člověka dopadl tísnivý pocit ze zničeného města, které je sice zapadané sněhem, ale zhroucené zdi domů přesto výhružně trčí k nebesům.
Heinrich Hönich na grafickém listu Válka z roku 1928 sází na řeč symbolismu. V centru obrazu trůní obrovská hrncovitá vojenská přilba obklopená mrtvými těly, nad kterými se snáší gigantický sup jako přízrak smrti.
Přestože výše uvedení výtvarníci zobrazovali hrůzy války, kterou každodenně zažívali na vlastní kůži, dokázali ji výtvarně pojmout tak, aby i po letech jejich díla dokázala vyprávět příběh. Příběh války, kterou většina z nás zatím nikdy nezažila, ale přesto mu plně rozumí.
| Na Sibiř! |
|---|
| Oblastní galerie Liberec, do 17. ledna 2016 |