Paranoidní komunistický diktátor Kim Čong-il (podle autora podivín, ne však úplný blázen) vyslal tajnou službu, aby se zmocnila nejprve herečky Čchö Un-hui a pak nejslavnějšího jihokorejského režiséra 70. let Sin Sang-Oka. Oba je držel odděleně v domácích vězeních plných špiónů a herečku hlavně zpočátku zval na své bizarní večírky, kde se opíjeli, zpívali, sledovali západní filmy a někdy se stali svědky Kimova vzteku.

Mezitím se jim snažili různí agenti vymýt mozek komunistickou propagandou, což se jim u lidí zvyklých na kapitalismus, slušný životní standard a relativně svobodnou filmovou tvorbu vůbec nedařilo. Režisér se brzy pokusil o dobrodružný útěk, jeho snaha ale ztroskotala na tom, že ve tmě na nekvalitní severokorejské silnici naboural. A vzhledem k tomu, že v KLDR skoro nikdo neměl auto, policii bylo jasné, odkud vítr vane.

Komunistická Godzilla rozesmívá diváky

Po pár letech odporu začali oba Jihokorejci pod nátlakem točit v KLDR filmy. I když diktátor peníze na filmování vždy sehnal (netrápilo ho, že obyvatelstvo nemělo co jíst), výsledky byly v omezených podmínkách tragikomické. Mezi filmovými znalci a srandisty je dodnes populární Pulgasari, jeden z nejbizarnějších filmů všech dob. Jedná se o kombinaci komunistické agitky a pokleslé sci-fi připomínající Godzillu.

Fischerova kniha je podivná v tom, že text se chvíli tváří jako román, v němž volí metodu vševědoucího vypravěče a emotivně líčí, co se děje v mysli postav, ale hned poté cituje historika, jako by šlo o vědecký text.

Pro čtenáře, kteří jsou v korejské problematice méně zběhlí, jsou velmi přínosné části, kde autor vysvětluje, jak funguje v KLDR školství, kino, média či ekonomika.

Celkové hodnocení: 80 %