Papa Roach jsou o mnoho let starší než vy. Sledoval jste jejich kariéru?

V Americe se jim navíc člověk nemohl vyhnout, protože měli hned v začátku kariéry obrovský rádiový hit. Znal je každý. Když vyšlo jejich druhé album se singlem Last Resort, všechny nadchli. Tu písničku jsem si pořád pouštěl, byla pro mě velkou inspirací. Rádio tehdy hrálo hlavně hard rock. Kapely jako Puddle of Mudd nebo Papa Roach byly úplně jiné. Když je začali hrát, měl jsem radost, že se hudební scéna mění.

Čím jsou pro vás Papa Roach zajímaví?

Je to velmi silná koncertní kapela. Když se mé skupině podařilo prorazit, hráli jsme s ní mnoho koncertů. Setkávali jsme se a už dlouhé roky jsme přátelé. O tom, že spolu pojedeme na turné, jsme často mluvili. Společné koncerty budou skvělé.

Kdy ve vašem životě začala být hudba důležitá?

Asi v pěti letech jsem ji začal milovat. Vyrůstal jsem ale v Maďarsku a sehnat kytaru byl tehdy nedosažitelný sen. Mám pocit, že ve své hlavě jsem byl kytaristou vlastní kapely roky předtím, než jsem měl kytaru. Když mi bylo třináct, jednu jsem si vyrobil. Kytaru, na kterou se dalo opravdu hrát, jsem získal asi o tři roky později.

Jak jste se ocitl v čele americké kapely?

Plnil jsem si sen, který jsem měl odjakživa. V Maďarsku se mi podařilo dostat do pozice, kdy jsem měl nahrávací smlouvu a koncertoval jsem. Jakmile jsem dostal pas a mohl konečně cestovat, vydal jsem se do Ameriky. Tam jsem to zkoušel s různými skupinami, až se mi podařilo uspět s Five Finger Death Punch. Když jsem v Maďarsku říkal, že jednoho dne odjedu do Ameriky a založím rockovou kapelu, lidé se mi smáli. A podívejte se teď. Člověk nesmí na své sny zanevřít. Všechno je možné, jen to musíte dost chtít.

V čem se kapela Five Finger Death Punch liší od formací, ve kterých jste dříve hrál?

Nejspíš se mi podařilo zúročit zkušenosti. Víte, někdy založíte kapelu, začnete skládat a zjistíte, že to nefunguje. Tu situaci ovlivňuje mnoho faktorů. Je to stejné jako ve vztahu. Někoho si najdete, ale občas to nefunguje. Myslím, že někteří hudebníci zbytečně lpí na původním složení, i když není dobré. Pak si stěžují, že nemohou prorazit. Někdy trvá léta, než zjistíte, že to je nefunkční. Pak se musíte rozvést. Tentokrát už jsem věděl, co chci. Když jsem hledal další muzikanty, měl jsem jasnou vizi. Věděl jsem už, jakou hudbu chci hrát, podle toho se vše řídilo. Hledal jsem tvrdě pracující hudebníky se stejnou představou.

Myslíte si, že by podobně znějící kapela mohla vzniknout i v Maďarsku?

Rozhodně ne. Myslím, že je to stejné jako v České republice, Polsku nebo podobných zemích. První věc je jazyk. Kdybychom měli maďarské texty, nepřekročíme hranice své země. Technicky vzato je samozřejmě možné kdekoli dosáhnout světového zvuku. Nicméně se to moc neděje.

Vydali jste šest alb, poslední Got Your Six letos v září. Jak se liší od předchozích?

Každé album je krok vpřed. Mezi jednotlivými jsou možná rozdíly nepatrné, ale když porovnáte to nejnovější s prvními, je rozdíl až drastický. Když ho porovnáváte s předposledním, jde jen o přirozený vývoj. Myslím, že nová deska je melodičtější. Všechno je ve středním nebo vysokém tempu. I nejpomalejší písnička je agresivní a energická.