O minulosti i současnosti vyprávějí zpěvák a kytarista Petr Hrdlička a baskytarista Tomáš Kmec.

Jakou jste měli představu o novém albu předtím, než jste je začali realizovat?

Kmec: Na začátku jsme žádnou jasnou představu neměli, šlo nám pouze o to, udělat dobrou desku.

Hrdlička: Nikdy to moc dopředu neřešíme, ale vždycky má člověk na mysli, jestli vůbec přijde nápad na muziku nebo najde nějaké další téma pro texty po tolika deskách.

Našli jste tentokrát nějaké nové?

Kmec: Jelikož jsou texty ze života, tak asi ani ne. Stejně jako v životě se i ta naše témata neustále opakují.

Když jsme viděli, co jsou někteří schopni udělat pro to, aby se jejich fotečka v nějakém bulváru objevila, bylo nám z toho zle. Tomáš Kmec

Zdá se mi, že jste se začali více ohlížet za tím, co ve vašich životech bylo...

Hrdlička: Naše texty byly vždycky o tom, co se dělo kolem nás. Pokud stárneme a máme pocit, že jsme už něco prožili, tak se podíváme i zpět.

Kmec: Neznamená to ale, že bychom to nějak balili. Naopak, pokud jde o naše fungování, je to čím dál tím horší.

V čem?

Kmec: Pamatuju si, že jsme spolu před nějakým časem dělali rozhovor a říkali jsme v něm, že už tolik nepijeme a jsme serióznější. Momentálně to ale neplatí a jsme v tomto ohledu zase jako za mlada.

Hrdlička: Průprava z minulých let nás naučila být vůči alkoholu odolnější, takže vydržíme víc. Podstatné také je, že si umíme vybrat dobrý alkohol. Nepijeme žádné druhořadé patoky, ale i to se občas zvrtne.

FOTO: Supraphon - Lukáš Kadeřábek

Ovlivňuje váš momentální dobrý vztah k alkoholu i skládání?

Kmec: Bohužel ne, protože když je člověk pod vlivem, nemá moc náladu skládat. A když ano, tak to většinou nedopadne moc dobře.

Co na to vaše rodiny?

Hrdlička: Mně to s tou rodinou až tak úplně nedopadlo, nicméně mám dvě krásné zdravé holky. Myslím si, že jsem se stal obětí muzikantského života. Zdaleka nejde jenom o pití, my byli opravdu v posledních letech serióznější. Cestovali jsme ale po koncertech, byli jsme ve studiu, zkoušeli jsme a to jsou věci, které partnerky a manželky většinou hůře rozdýchávají.

Muzikant nežije standardní život, a i když o tom jeho protějšek ví a věří, že to zvládne, za pár let to může být jinak. Mysleli jsme si, že jsme se uklidnili kvůli tomu, že máme rodiny a děti. Ono to tak ale není, pořád jsme stejní blbci, jako jsme bývali.

Když jsem neměl děti, přijel jsem z víkendových koncertů, flákl sebou na postel a spal jsem dva dny v kuse. Teď už to tak prostě nejde.

Na vaší nové desce je písnička 2014. O čem je?

Hrdlička: V loňském roce mi zemřelo několik velice blízkých lidí. Je tedy především o smrti. Texty pro naši novou desku jsem nepsal v úplně veselé náladě a myslím, že je to slyšet.

Přemýšlel jste o smrti?

Hrdlička: Přemýšlím o ní často. Ne že by mě nějak zvlášť fascinovala, ale patří k životu. Uvědomil jsem si, že se nebojím vlastní smrti, ale mnohem více se bojím o své děti.

V textech je tradičně velká naštvanost na společnost, ve které žijeme. Co vám vadí?

Hrdlička: Pořád mě to dráždí a vlastně nevím proč. To, co se u nás děje, mi přijde komické, až k pláči. Podívejte se na to, kdo tuhle zemi vede a co se například řeší v parlamentu. Člověk se nestačí divit. Ale on je to asi obraz našeho národa. Možná jsme opravdu takoví blbci.

Kmec: Podobné texty máme na všech deskách a nikdy nás nenapadlo s nimi přestat. Myslíme si, že je správné na špatné věci poukazovat.

Hrdlička: Například písnička Zprávy je o světě bulváru. Šokuje mě, že si v titulku přečtu, že se stala strašná věc, abych se nakonec v samotném článku dozvěděl, že celebritě spadly klíče do kanálu. Lidé bulvár kupují, protože tyhle informace chtějí. Nikdy jsem ale nepochopil proč.

Psal o vás někdy bulvár?

Hrdlička: Naštěstí ne, naštěstí pro něj nejsme zajímaví. Žijeme úplně jiný život než ti, kteří bulvár zajímají, a jsme za to rádi.

Kmec: Párkrát jsme byli na večírcích, na kterých byli i bulvární novináři. Pozvali nás na ně kamarádi. Když jsme ale viděli, co jsou někteří schopni udělat pro to, aby se jejich fotečka další den v nějakém bulváru objevila, bylo nám z toho zle.

Hrdlička: Je to nabubřelý a falešný svět, lidé si hrají na to, co nejsou. Na jednom večírku jsme například viděli před klubem řadu bavoráků. Všechny ale byly z půjčoven.

Hádáte se mezi sebou?

Hrdlička: Bývaly časy, kdy jsme se hádali hodně. Vzpomínám si, že jsme jednu desku kvůli tomu málem nedotočili a vypadalo to, že se rozejdeme.

Kmec: Bylo to album Amerika, které vyšlo v roce 2005. Měli jsme producenta, ale nebyl to náš kytarista Leo Holan, který pak ten post natrvalo převzal.

No a mezi tehdejším producentem a námi to nefungovalo, což se následně přeneslo i do kapely. Bylo to náročné.

U každé desky se stalo, že byly určité dohady a nálady, ale musím říct, že na novém albu byl největší klid.

Již 13. listopadu odehrajete koncert ve Foru Karlín v Praze. Čím bude zvláštní?

Kmec: Třeba tím, že to bude letos náš jediný v Praze. Snažíme se to tak dělat už několik let. Pokřtíme na něm novou desku, bude velká scéna, skvělá světla i skvělý zvuk. A přijdou určitě i nějaká překvapení.