Po kolikáté budete anketu moderovat?

Počtvrté.

Kdy to bylo nejtěžší?

Asi poprvé, v roce 2010. Měl jsem velký respekt, možná až přehnaný, a z toho pramenila nervozita. Pamatuju si, že jsem takříkajíc škobrtal, občas jsem se přeříkával. Mělo to ale tempo a další rok jsem anketu moderoval znova, takže pořadatelé byli spokojeni.

Těžký ale bude i letošní ročník, protože by se třeba mohlo stát, že se mi to v hlavě zautomatizuje a já bych mohl mít tendence to odfláknout. Upřímně si ale myslím, že se to nestane. Uvědomuju si totiž, že jde o největší hudební televizní večer v roce.

Podílíte se i na scénáři k ceremoniálu. Bylo to tak vždycky?

Ano, už při svém prvním moderování jsem si ho psal sám. Aby moderování bylo kvalitní, obzvlášť u podobných večerů, moderátor ve scénáři autorský vstup mít musí. Dělali to tak i ostatní průvodci slavnostním večerem. Takový Honza Kraus do něho vnesl svůj jasný rukopis, stejně jako Ondřej Brzobohatý. Ti, kteří Českého slavíka moderují, se na scénáři vždy podílejí.

Letos proběhne padesátý ročník, což je tak trochu výzva k tomu, aby byl večer nezapomenutelný a originální. Vnímáte to tak?

Galavečer Český slavík je vždycky originální, protože jeho platforma je jasná. Lidé hlasují a očekávají, jak to dopadne. K tomu ale vzniká prostor pro vystoupení hudebníků, případně zvláštní spojení. Těch se letos rozhodně dočkat můžeme. Moc prostoru na originální nápady to ale není, navíc se ukázalo, že způsob, jakým je vyhlášení výsledků vedeno, funguje. Budeme se ale rozhodně snažit večer vycizelovat, něco přidat a překvapit.

Vystoupí také Tři sestry, kapela, která oslavuje třicet let?

Věřím, že ano. Hrozně se na to těším, protože si myslím, že je to velmi populární kapela. Na letních festivalech patří k těm nejžádanějším už řadu let. Navíc mám lidsky hrozně rád Fanánka, a vlastně celou skupinu.

Co máte na moderování Českého slavíka nejraději?

Třeba když si vybírám předávající. Snažím se brát v úvahu, co se v daném roce stalo. Mám k tomu emoci pozorovatele a velmi mě baví, že mohu divákům setkání s někým zajímavým zprostředkovat. Nikdy nezapomenu na to, když cenu předávaly holky, které pár dnů před vyhlášením Českého slavíka vyhrály tenisový Fed Cup. Bylo milé vidět radost ve tváři Lucie Šafářové a stejně tak ve tvářích diváků ve Státní opeře.

Baví mě ale i to, že nevím, jak budou ocenění na pódiu reagovat, co řeknou a jak se zachovají. Moderování je i trénink reakcí na to, co se na pódiu děje.

Zažil jste při moderování i něco nečekaného?

V roce 2011 režíroval přenos Pepe Majeský, s nímž jsme přes pochybnosti jiných prosadili Václava Neckáře, který měl zazpívat písničku Půlnoční. Nevěděli jsme, jak na tom je zdravotně, a netušili, jak to v přímém přenosu zvládne. Já byl přesvědčen, že ta písnička bude obrovský hit, i když se tenkrát teprve začínala hrát. Když pak Václav Neckář zpíval, byl jsem v galerii. Bylo to úžasné a já byl najednou silou toho okamžiku tak unešený, že jsem dočista zapomněl moderovat a stal se divákem.

Je na hudební scéně někdo, s kým byste se chtěl 28. listopadu ve Státní opeře setkat?

Už delší dobu mám přání, jež se mi nesplnilo při žádném televizním pořadu, který jsem moderoval. Řadu let mám hrozně rád skupinu Kryštof a už dlouho pevně věřím, že zahraje i v nějakém pořadu, který budu moderovat. Zatím takříkajíc odolává, ale já ji jednoho dne dostanu. Vzkazuju jí tímto, ať na vyhlášení Českého slavíka přijde a zahraje. Lidé to chtějí a já také.