Stossovi se v Polsku dařilo. Po šesti letech pobytu ho městská rada Krakova jako výraz díků osvobodila od placení daní, opakovaně byl volen za představeného cechu truhlářů, sdružujícího i umělce, a měl dokonce královské zakázky, což na hradě Wawelu dokládá mramorový náhrobek Kazimíra Jagellonského. Uplatnil se jako řezbář i kamenosochař a jako malíř i grafik.

Bohatý umělec

Dne 10. ledna 1496 přijal Stoss zakázku na náhrobek pro jednoho z polských biskupů, ale práci ani nezačal a s manželkou opustil Krakov. Natrvalo se usadil v Norimberku. Jeho útěk z Polska je dodnes záhadou. Měl tam práci, zatímco v Německu na větší zakázku čekal dva roky. Patrně hlavním důvodem byl zdravotní stav jeho ženy, která několik měsíců po příjezdu do Norimberka zemřela. Pocházela z norimberské rodiny a spěšný odjezd do rodného města byl možná jejím posledním přáním.

Do Norimberka se Stoss vrátil jako bohatý člověk. Při příjezdu zaplatil za městská práva tolik, že to odpovídalo hotovosti ve výši tří tisíc florénů. Za takovou sumu by si mohl v centru Norimberka koupit čtyři luxusní domy.

Stoss nevydělával peníze jen uměním. Už v Krakově půjčoval s velkým ziskem hotovost duchovním i řemeslníkům a o investování se pokusil i v Norimberku. V roce 1500 svěřil kupci Jakubovi Bonerovi tisíc florénů na spekulace a vydělal na tom obratem 300 zlaťáků. Fascinovalo ho, jak peníze dokážou vydělat peníze. Když mu pak Boner poradil, aby investoval 1265 florénů do transakcí kupce Hanse Startzedela a jeho partnerů, ani na chvíli neváhal. Startzedel sumu převzal, ale záhy z Norimberka utekl neznámo kam.

 Jan Křitel z oltáře ze Schwabachu byl vystaven před třemi roky na výstavě Europa Jagellonica v Kutné Hoře.

Jan Křitel z oltáře ze Schwabachu byl vystaven před třemi roky na výstavě Europa Jagellonica v Kutné Hoře.

FOTO: Peter Kováč, Právo

Oběť podvodu

Ukázalo se, že Stoss se stal obětí předem připraveného podvodu. Startzedel krachoval a Bonerovi dlužil 600 florénů. Svého věřitele přesvědčil, že mu peníze vrátí, ale pod podmínkou, že obstará někoho, kdo by u něj zainvestoval dvojnásobnou sumu. A Boner sehnal Stosse. Startzedel Bonerovi vyplatil dluh ze Stossových pěněz a se zbylými 665 zlatými florény zmizel.

Nebylo v možnostech Stosse, aby Startzedela vyhledal a našel. Proto se jako na viníka obrátil na Bonera, který celou transakci dojednal a zjevně i inicioval. Jenže neměl v ruce žádný doklad. Vše skončilo u soudu, kde Stoss předložil falešnou směnku, kterou jako grafik zručně vyrobil. Měla dokazovat, že Boner si od něj půjčil peníze určené pro uprchlého Startzedela.

Padělek byl prý tak dokonalý, že ani Boner na něm nenalezl žádnou chybu. Rezolutně se však hájil, že žádný doklad o penězích Stossovi nevystavil, a sám chtěl umělce zažalovat kvůli podvodu. Stoss se tehdy dozvěděl, že za padělek směnky v Norimberku hrozil až trest smrti. A naprosto zpanikařil.

Zatčení a potrestání

Ve strachu opustil svoji dílnu a utekl do kláštera karmelitánů, kde působil jako mnich jeho syn Ondřej. Opatství mu poskytlo imunitu, ale jen za jeho branou. Z kláštera se Stoss snažil přesvědčit Bonera, aby stáhl žalobu. Sliboval mu vysoké finanční odškodnění a pochopitelně zničení falešné směnky. Kdohodě mezi nimi došlo 29. října 1503.

Nicméně Boner úmluvu porušil a všechny doklady i doznání Stosse o padělání směnky předal městské radě. Přímo na ulici Norimberka byl 16. listopadu Stoss zatčen a na mučidlech vyslýchán. Přiznal se a podrobně vylíčil, jak padělek zhotovil. Městské radě bylo jasné, že sám Stoss se stal obětí promyšleného podvodu, ale bylo absolutně nepřípustné, aby se hájil pomocí zfalšované směnky. Tak bylo rozhodnuto o kompromisu. Umělec bude potrestán tím, že na tváře mu bude vypálen cejch hanby. Norimberský kat rozsudek vykonal 4. prosince 1503, a jak tvrdil místní kronikář Heinrich Deichsler, počínal si při tom co nejohleduplněji. Rány dokonce ošetřil lazebník na útraty města, takže po cejchu zůstala jen malá známka.

Zázrak ve dřevě, tak by se dalo mluvit i o Stossově plastice sv. Ondřeje v norimberském kostele sv. Sebalda.

Zázrak ve dřevě, tak by se dalo mluvit i o Stossově plastice sv. Ondřeje v norimberském kostele sv. Sebalda.

FOTO: Peter Kováč, Právo

Ztráta zakázek

Tragické však bylo, že nejbohatší norimberští měšťané začali Stosse považovat za podvodníka, a současně městská rada rozhodla o tom, že umělec nesmí do konce svého života opustit Norimberk. Nastala tak paradoxní situace.

Stoss ve městě neměl zakázky, protože se mezi bohatými patriciji zdiskreditoval, a jinde zakázky přijmout nemohl, protože nesměl za hradby města. Navíc Boner od něj žádal dohodnuté odškodnění ve výši 800 florénů.

Stoss tehdy tajně opustil Norimberk a na čas přesídlil do Münnerstadtu, ležícího sto padesát kilometrů severně, kde měl svého zetě Jörga Trummera a jeho mocné ochránce, zejména würzburského biskupa. A hlavně tam měl práci – dohodnutou zakázku na malovaná křídla pro oltář, který vytvořil řezbář Tilman Riemenschneider. Riemenschneider dostal jako honorář 145 florénů, Stoss 220 florénů. Odměna stála Stossovi za riskantní útěk, protože další umělecké objednávky byly v nedohlednu.

V červnu 1505 se Stoss vrátil do Norimberka, kde měl svůj majetek. Opět došlo ke kompromisu. Umělec musel odsedět několik týdnů ve vězení za porušení zákazu opustit město a měl vyplatit odškodné Bonerovi. Horší bylo, že zůstal sám: jeho norimberská dílna přestala fungovat, protože učedníci i tovaryši bez mistra odešli jinam. Dokonce i umělcův syn, řezbář Stanislav, v roce 1504 nebo 1505 odjel natrvalo do Krakova. Ostatní zřejmě začali pracovat pro malíře Michaela Wolgemuta, který byl tehdy zodpovědný za velký oltář ve Schwabachu. Na této objednávce pro město sousedící s Norimberkem se Stoss jistě podílel, ale kvůli aféře se směnkou práci radikálně přerušil a vše dodělali pod Wolgemutovým vedením Stossovi tovaryši ve stylu, jako by toto dílo dělal sám jejich mistr.

Schwabašský oltář ve stylu Stosse, ale vytvořený z větší části jeho osiřelými tovaryši.

Schwabašský oltář ve stylu Stosse, ale vytvořený z větší části jeho osiřelými tovaryši

FOTO: Peter Kováč, Právo

Milost císaře

Mnoha umělcům v Norimberku Stossovy trable dopomohly k zakázkám, které by jinak dostal jejich konkurent. Možná v očích zákazníků jeho případ krátkodobého selhání ještě více dramatizovali. Snad právě proto si díky mocným příznivcům Stoss prosadil u císaře Maxmiliána I. Habsburského plnou rehabilitaci. Nicméně Norimberk ji uznával jen zdráhavě. Ještě v roce 1508 radní bránili Stossovi v tom, aby se veřejně dovolával císařova rozhodnutí, když se snažil získat pro spolupráci nové tovaryše. Radní panovníkův glejt považovali za obcházení svých pravomocí.

Stosse a jeho obrovský talent však nešlo zastavit. Norimberk s odstupem let ozdobil mnoha pozoruhodnými uměleckými díly. A Raffaello Torrigiani, italský obchodník s hedvábím a drahokamy, zřejmě dovezl jednu Stossovu plastiku až do Florencie, srdce italské renesance. Slavný historik umění 16. století Giorgio Vasari, který ve svých hodnoceních uznával jen toskánské a benátské umělce, o tomto díle prohlásil, že to je zázrak vytvořený z dřeva. Stoss zemřel v pokročilém věku v roce 1533 jako bohatý občan Norimberka.