Článek
Kde jste hledal inspirace k tomuto filmu?
Inspirací bylo samozřejmě mnoho, tak jako je ve filmu mnoho motivů. Přemýšlení o stavu civilizace, hledání nějakého osobního přístupu k historii a především k tradici. Lze je najít například ve fascinující sudetské krajině rozvalin, pohlcovaných přírodou. Příroda požírá lidskou historii a proměňuje ji v bezvýznamnou součást sebe sama. Další inspirace jsem nacházel v literatuře, která pomocí dobrodružství a popisů cizích krajin ukazuje nás samotné. V konkrétní iracionalitě našeho světa, v surrealistickém nazírání toho všeho a věčném humoru, který podrobuje každý případný patos největší zkoušce. Výčet filmových vlivů by byl dlouhý, ale pro mne asi nejdůležitější jsou Buňuel (prosím vlnovku nad n), Goddard, Herzog a Lynch v případě tohoto filmu.
Proč jste si vybral zrovna aristokracii, která dnes jakoby "nikoho nezajímá"?
Aristokracie je jenom obraz. My z "vyspělého světa" si přece připadáme jako aristokracie oproti třetím až několikátým světům. A potom skrze příběhy o jiných krajích poznáváme kraje naše. Pokusil jsem se spojit to. Je to tu a není to tu.
Film představuje pokus o návrat, který se ukáže být přeludem. Lze se navracet v umění, například k surrealismu, s nímž si trochu pohráváte?
Návrat není možný, zvláště když chceme slepě dodržovat stará pravidla a polovinu z nich už neznáme, anebo jim nerozumíme. Historii lze jenom zkoumat a přemýšlet o budoucnosti. Anebo si s ní hrát, vařit z jejich ingrediencí, tu a tam přisypat, co nás napadne a dívat se, jakou chuť nám kotel připraví. Když budou suroviny správné a čerstvé, snad se dočkáme lepšího výsledku než u většiny instantních pokrmů současnosti. O návratu k surrealismu hovořit nejde. Surrealistická zkušenost je součástí mne a já její. Teď a tady. Nejde o žádné umělecké směry. Jde o postoj ke skutečnosti.
Celý rozhovor a recenze filmu budou otištěny ve čtvrtečním Právu