Jiří Bubeníček je již ve světě znám jako zkušený choreograf, který pomalu končí sólovou taneční kariéru. Po mnoha letech angažmá v Baletu v Hamburku je ale stále ještě prvním sólistou v Semperoper v Drážďanech.

Jeho mnohostranný tvůrčí talent se v průběhu let rozvinul v práci autorského choreografa. Jeho taneční jazyk vychází více z klasické baletní techniky, i když v kamenných divadlech, v nichž tančí, jsou hrána také díla moderní, postavená na současné technice.

Podobně se realizuje dvojče Otto Bubeníček, který zůstal nadále u Johna Neumeiera, choreografa a šéfa hamburského baletu. Jeho zaměření je více orientováno výtvarně, na návrhy scény a kostýmů nebo komponování hudby. Oba jsou velmi žádaní a oslavovaní umělci, ověnčeni mnoha cenami. Absolutně vyprodaný sál Nové scény Divadla J. K. Tyla byl toho důkazem.

L’heure Bleue je kratší kompozice na hudbu J. S. Bacha. Výtvarně i tanečně bratři vytvořili poněkud historizující taneční fresku, kdy každé entrée vychází z rámů obrazů. Tři tanečníci, oblečeni v kabátcích s fiží, se postupně snaží získat a svést dívky. Kordy i růže jsou věčné symboly bojující o lásku. S lehkým humorem a v poměrně rychlých krokových variacích je patrné, jak lehce se choreografovi Jiřímu daří postavit kompozici pro skupinu výborných tanečníků – Les Ballets Bubeníček.

Piano byl jedním z nejúspěšnějších Oscary oceněných filmů (1993) režisérky a scenáristky Jane Campionové. Nostalgická romance o lásce, která vzplála v drsném prostředí novozélandské pustiny, byla inspirací pro celovečerní balet.

Bubeníčkové vyprávějí smutný příběh o němé ženě a milostném trojúhelníku ryze tanečními prostředky, bohužel s jistou dávkou zastaralé baletní pantomimy. Výtvarně si pomohl scénograf Otto panely, na které promítá přírodní motivy, natočené při svém pobytu na Novém Zélandu.

Kostýmy vypovídají o době, kdy se angličtí osadníci střetávali s původními obyvateli, Maory. Výtvarná stránka možná zbytečně zatěžuje čisté taneční a dramatické jednání postav, naopak hudební aranžmá je výborné. Filmová hudba Michaela Nymana a skvělý výběr muziky z děl Dimitrije Šostakoviče, Alfreda Schnittkeho, Igora Stravinského a dalších přesně odpovídaly vybraným tanečním scénám.

Inscenace byla vytvořena pro baletní soubor v Dortmundu, z něhož nejzajímavější byla Jacqueline Bâbyová v hlavní roli.