Článek
Zpěvák Tom Meighan se v telefonickém rozhovoru pro Právo netajil dobrou náladou z toho, jak se jeho formaci momentálně daří. Loni vydala úspěšné album 48:13, upevnila tak pozici jedné z nejlepších a nejžhavějších ostrovních kapel, a navíc potvrdila, že i v kytarové hudbě je možné se vyvíjet.
„Upřímně řečeno, byl to zatím náš nejlepší rok. Naprosto neuvěřitelný. Hráli jsme na Glastonbury, což je nejlepší festival na světě, slavili jsme společně strávených deset let. To, že jsme spolu tak dlouho, je skvělé. Všechno je v pohodě,“ konstatoval Meighan.
Meighan je typický britský frajírek, který vyhlíží trochu jako skalní fanoušek nějakého fotbalového klubu. Není divu, že s touto image zaujímá navenek chladný postoj k ohlasům na tvorbu své skupiny. „Já se o odezvu vůbec nezajímám. Jde mi o to, abychom byli sami spokojení. Je to divné, ale jediné, co chci vědět, je, že jsem s tím sám spokojený. Ale co jsem slyšel, tak reakce na nás i na poslední album jsou zatraceně dobré. Takže je to v pohodě, ale já se o to opravdu vůbec nezajímám,“ vysvětlil.
Určité frackovství je pro Kasabian poměrně charakteristické, a tak není divu, že členové kapely měli v minulosti vztahový problém s některými novináři. „Byli jsme mladší. Měli jsme s tiskem komplikovaný vztah, ale už si nás prý novináři oblíbili,“ tvrdí Meighan.
Vzpomněl také na nahrávání zatím posledního alba, jehož název 48:13 odkazuje na jeho hrací délku. „Už je to dlouho, ale vybavuje se mi, že to bylo snadné. Prostě jsme něco vymysleli, šli jsme s tím do studia a natočili to. Něco jsem tam pak přezpívával, ale šlo to lehce. Bylo to příjemné nahrávání. Na té desce je písnička S. P. S., kterou napsal kytarista Sergio Pizzorno pro mě. Je roztomilá, krásná. Že o mně napsal písničku, bylo strašně hezké. Byl jsem tím poměrně dojatý. Jsem si jist, že i pro něj to bylo dojemné. Pro mě ale nejsou důležité jednotlivé písničky. Miluju to, že můžu zpívat a že můžeme společně hrát. To je důležité,“ řekl Právu.
Právě o Meighanovi se traduje, že se v minulosti bál o kapelu ve chvíli, kdy si uvědomil, že někdo ze členů přivede na svět potomka. Vysvětlil to následovně: „Byla to pro mě tehdy přirozená věc. Nemyslím si, že nás děti mohou někdy rozdělit. Když to ale přišlo do kapely poprvé, říkal jsem si: Ty jo, on bude táta, to je divný. Teď už mám také dítě a život jde dál.“