V duchu jejich poetiky je Romeo a Julie především rozpohybovanou inscenací. Stylizovaná vstupní šermířská potyčka připomene West Side Story, v hudebním podkresu zaslechneme Prokofjevův romeovský balet. Vrátí se ještě při souboji, v němž zahyne Tybalt a Merkucio. A do úvodního rozbroje se zapojí rovnou všichni Montekové i Kapuleti včetně Chůvy.

Bílá italská kavárna

Vše se děje na vzdušné bílé scéně, jejíž prosklená okna dávají vyniknout zdi Nejvyššího purkrabství a která sugeruje jak italskou kavárnu, tak pokoj, v němž se potkávají živí i mrtví. Černě prosklená kóje mnicha Vavřince v rohu připomíná květinový stánek i mariánskou kapličku. Fortelný bílý stůl poslouží vtipně jako balkón pro setkání Romea a Julie a prosklená nasvícená hrobka, jež se otevře v závěru v podlaze, je sice efektní, ale vzhledem k průběžnému zacházení s prostorem tak trochu z jiného světa. Kostýmy nenásilně mísí dnešní módu s historií, nosí se brýle i plastové bílé kordy.

Tybalt (Jakub Gottwald), Julie (Tereza Voříšková) a Romeo (Jan Sklenář) v inscenaci SKUTRů na Pražském hradu

Tybalt (Jakub Gottwald), Julie (Tereza Voříšková) a Romeo (Jan Sklenář) v inscenaci SKUTRů na Pražském hradu

FOTO: Agentura SCHOK Viktor Kronbauer

Pohybovému plánu inscenace padla za oběť téměř polovina textu, dialogy se omezují na strohé funkční repliky, poezie je tu pomálu, z monologů zbyla torza, navíc - jako v případě Merkuciovy slavné řeči o královně Mab - rozbitá do jednotlivých vět a situací, ilustrovaných pohybovými etudami. Ty jsou permanentní zábavou sehrané dvojice Benvolio (Jan Cina) a Merkucio (Petr Vančura), kteří jimi text ironizují a pointují, někdy vtipně, jindy trochu toporně.

První polovina inscenace je tak roztříštěná do spousty mikrosituací, jež dění na scéně na jedné straně dynamizují a ozvláštňují, na druhé ale i tříští, a jejich zábavnost je místy až příliš silácká.

Smrtí Merkucia a Tybalta vše ztěžkne a zvážní (krásná je Benvoliova hra s tělem mrtvého Merkucia) a čas jako by se zastavil. Mrtví zůstávají na scéně, sledují děj z pozadí, kde popíjejí kávu s Vévodou (Miroslav Zavičár), který je zároveň neviditelným strůjcem dění i chápavým komentátorem.

Romeo a Julie jako hravá štěňata

Ačkoli v inscenaci SKUTRů mají všechny postavy, včetně tanečního chóru, své místo, vše se samozřejmě odvíjí od titulní dvojice. Romeo s Julií jsou zpočátku jako hravá štěňata, nic neberou vážně, škádlí Chůvu, sebe navzájem i bratra Vavřince během svatebního obřadu.

Julie (Tereza Voříšková) s Chůvou (Naďa Konvalinková)

Julie (Tereza Voříšková) s Chůvou (Naďa Konvalinková)

FOTO: Agentura SCHOK Viktor Kronbauer

Jan Sklenář má pro Romea patřičný romantický patos, ztrýzněnost a citovou opravdovost - na začátku okázale předvádí utrpení své lásky k Rosalindě a do vztahu k Julii skočí bezhlavě jako neplavec do rozbouřené řeky. Julie Terezy Voříškové vzdor dívčímu zjevu v růžových šatech s motýlími křídly na zádech rázuje po scéně chlapskými kroky vzteklé puberťačky a s úžasem v sobě objevuje ženu. Na rozdíl od Sklenáře s textem a přednesem verše místy trochu zápasí. Láska je oba pohltí, prudkostí své vášně jsou stržení do proudu, svět pro ně zmizel a oni se bez nadechnutí řítí k tragickému konci. A teprve po smrti najdou opět svou šťastnou motýlí bezstarostnost.

Romeo a Julie SKUTRů je letní podívanou, místy zahlušenou množstvím akcí a přehnaně ukomikovanou (Vavřinec Saši Rašilova i Paris Michala Sieczkowského), ale nikoli nudnou. Čtenáři a milovníci Shakespearova textu s ní budou mít možná problém, ale ti, kdo se poddají jejímu tepajícímu rytmu, v ní objeví leccos nečekaného. A zvláště pro mladé publikum může být její dynamičnost cestou k Shakespearovi.

William Shakespeare: Romeo a Julie
Překlad Martin Hilský, režie SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), scéna Jakub Kopecký, kostýmy Linda Boráros, hudba Petr Kaláb, choreografie Jan Kodet. Premiéry 25. a 26. června v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu.

75%