Hlavní obsah

RECENZE: Mika si nápad tu půjčí, tu vezme

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Libanonsko-britský zpěvák Mika přichází se svým čtvrtým albem No Place In Heaven, aby se pokusil oživit starou slávu, tedy úspěch debutového počinu Life In Cartoon Motion (2007). Na něm poutal pozornost výrazem, kterým sice připomínal hudební tvář starých Queen, nicméně dokázal jej zabalit do příjemných písniček a dát při tom zpívání fistulí jasný popový smysl.

Foto: Universal Music

Mika bude jednou u hvězd letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava.

Článek

Další dvě alba už nebyla tak úspěšná, a tak se držitel Brit Award, World Music Award i hvězda z ankety BBC Sound of 2007 soustředil na to, aby napočtvrté nalezl vlastní tvář a odpoutal se od všech hudebních vlivů, které jej na třech prvních albech zasahovaly tak zásadně, že to chvílemi vypadalo, jako když opisuje.

Prvním krokem ke změně bylo to, že na novém albu už nezpívá tak vysoko, jako v minulých letech. Pravda, rád a s chutí si stále do výšek vyšplhá, ale ve většině písniček upřednostňuje civilnější, skoro by se chtělo napsat chlapštější projev.

Foto: Universal Music

Obal nového alba zpěváka Miky.

Pokud jde o vlivy, těch se mu nějak zásadně zbavit nepodařilo, naopak je rozšířil. Hit Talk About You je dobrý start desky, mohl by být pádnou odpovědí těm, kteří Mikovi tolik nevěřili. Následující All She Wants ale hned od začátku připomene dávný hit Karma Chameleon od Culture Club a trochu i Bowieho Modern Love. Kompozice Good Guys zní jako rozněžnělá skladba z desky Robbieho Williamse, Oh Girl, You’re The Devil je zase jako z dílny OutKast. A Rio byla nejspíš inspirována skladbou Faith od George Michaela.

Jinými slovy, tahle deska je nepůvodní až běda. Mika, který je jinak vpravdě slušný zpěvák, se jako autor orientuje na své idoly a skládá jim poctu větší, než by bylo v jeho pozici zdrávo. Skladby na albu jsou navíc tak přičinlivě zaranžované a zprodukované, že vlastně nezbývá moc místa na ně samotné. A tak zatímco by měl dobrý hudební zloděj umět udělat z písniček, pro které si vypůjčil tu motiv, tu celý nápad, hit, Mikovi se nic takového nepovedlo.

Je tu nicméně jedno důležité „ale“. Tahle deska se přes všechnu tu recenzentskou nepřízeň dobře poslouchá. Písničky na ní mají smysl, dobré melodie a jsou v rámci současného popového mainstreamu vlastně lehce nadprůměrné.

Takže díky bohu za ty vlivy.

Mika: No Place In Heaven
Universal Music, 38:43

Celkové hodnocení: 65 %

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám