Zpěvák Rammstein se v něm sešel se švédským kytaristou Peterem Tägtgrenem, který v minulosti působil ve skupinách Pain či Hypocrisy. Je rovněž žádaný producent, podílel se například na deskách Dimmu Borgir, Sabaton nebo Cradle Of Filth.

Oba hudebníci společně natočili desku, která je nazpívaná v angličtině a vyjde 22. června. Jmenuje se Skills In Pills.

Till Lindemann a Peter Tägtgren odpověděli na otázky Práva v jednom hotelu ve Varšavě.

Pamatuji si kamaráda, který říkal: Ne, to ne. Kouknul se na mě a dodal: Jsi zkažený, špatný chlap.Till Lindemann

Při prvním poslechu alba jsem se několikrát začala nevěřícně smát. Je taková reakce podle vás v pořádku?

Lindemann: Nevím, proč se tohle děje. Když jde o práci, jsme oba velmi vážní. Vtipkujeme, až když jdeme večer ven, ve volném čase. Možná se to odráží i v hudbě.

Nezlobte se, ale musím se ujistit - nemyslel jste album příliš vážně, že ne?

Lindemann: Prostě se to takhle stalo. Když jsme vylezli ze studia, sami jsme se začali nahlas smát a ptali se sami sebe, proč jsme to udělali? Možná je to až příliš legrační. Nevím, jestli by to mohlo vzniknout v našich kapelách. Tam by to asi nezapadlo do celkového obrazu. Ani v mých Rammstein, ani v Peterových kapelách by se to nehodilo. Nás právě bavilo, že to samo přišlo. Přijímali jsme, cokoli nás napadlo, a ty písně vznikly téměř samovolně. Nekontrolovali jsme se.

Tägtgren: V této kapele nemáme žádná pravidla, protože jsme zrovna začali. Takže se může stát cokoli.

Lindemann: Není pravda, že jsme vůbec nepřemýšleli nad obsahem. Vždycky jsme se zamysleli, jestli něco není příliš, ale pak jsme si řekli, že to tak necháme být. Nahrávali jsme u Petera, a když tam za námi přišli přátelé, něco jsme jim zahráli, abychom viděli bezprostřední reakce.

Tägtgren: Testovali jsme terén, jestli to bude fungovat.

A jak jste dopadli?

Lindemann: Pamatuji si kamaráda, který seděl a říkal: Ne, to ne. Kouknul se na mě a dodal: Jsi zkažený, špatný chlap.

Till Lindemann (vlevo) a Peter Tägtgren jako hudební novomanželé.

Till Lindemann (vlevo) a Peter Tägtgren jako hudební novomanželé

FOTO: Warner Music

To je v pořádku, nevadí mi to. Je vždycky dobré vyvolat nějakou reakci. Ať už je pozitivní, nebo ne. Jsem rád, když vidím, že ty písně někdo slyší, přestane koukat do telefonu a rozhlédne se, jestli to ostatní slyší také.

Ale stalo se i to, že jeden novinář začal album poslouchat s otevřeným notebookem a za celou dobu nepřestal na tu obrazovku zírat.

Album se jmenuje Skills in Pills. Podle vás je to nový lék. Co léčí?

Tägtgren: Je pro radost ze života. Možná abyste zvládli další den. Člověk potřebuje humor. Líbilo by se mi, kdyby to bylo album na večírek. Nebo kdyby si ho lidé pouštěli před odchodem na párty, aby se dostali do nálady. Nebojím se říct, že jsme se pokusili vytvořit párty hudbu.

Jaké je tohle vaše hudební manželství?

Tägtgren: Zatím dost dobré.

Lindemann: Pořád jsme na líbánkách.

Tägtgren: Ještě jsme nevylezli ze svatebního lože. Snažíme se užívat si života. Máme stejný smysl pro humor.

Ale kromě toho, a teď mluvím vážně, jsme oba už dospělí a máme rádi své rodiny. Jsme dvě horké hlavy, které do sebe narazily a pokoušejí se prorazit hranice. Na začátku jsme o tom, že spolu něco tvoříme, nikomu neřekli. Bylo to naše hobby. Jsou to přibližně dva roky, co jsme s tím začali.

Proč jste to nikomu neřekli?

Tägtgren: Aby na nás nikdo netlačil. Myslím hlavně management a nahrávací společnost. Kromě našich nejbližších přátel o tom nikdo nevěděl.

Pro mě bylo těžké mlčet, měl jsem chuť vyprávět, že mám skvělou kapelu. Ale nemohl jsem to nikomu říct.

Lindemann: I pro mě to bylo upřímně těžké, protože nás to opravdu bavilo. Ale tajili jsme to, dokud nebylo album hotové tak, aby na něm nikdo nemohl nic měnit.

Tägtgren: Na začátku jsme chtěli udělat jen pár písní a počkat, co z toho bude. Ale vznikla tahle bláznivá věc. Bylo to jako skládat puzzle. Přidávali jsme další a další nápady, pohltilo nás to. Pro Tilla je to nová životní kapitola, protože poprvé zpívá anglicky. Inspiruje ho to.

Navíc myslím, že zpívat v cizím jazyce není tak snadné. Myslím, že to pro něho byla celkem výzva. Nestačí mít příběh, musí se to rýmovat a trefit do hudby.

Mluvili jste o tlaku nahrávacích společností. To je tak velký?

Lindemann: Na tomto projektu zatím bylo hezké, že jsme nic takového nepocítili, protože jsme v podstatě na volné noze a nikomu jsme nic neřekli.

Ale z Rammstein s tím máte asi bohaté zkušenosti...

Lindemann: Ano, znám ten nesmírný tlak. Co se týká studiových alb, chcete a musíte udělat pokaždé lepší, než bylo to předchozí. Platí to ostatně i pro koncerty, je třeba se zlepšovat.

Musíte udržovat lidi v napětí a nechcete nikoho zklamat. Takže pak sedíte ve studiu, zpíváte, jste nervózní... Není to lehké. Tohle je proti tomu růžová zahrada. A tvoříme něco nového!

Tille, jak je to s Rammstein? Existují dál?

Lindemann: Ano, existují. Dohodli jsme se na tom loni na podzim. Chci, aby lidé věděli, že všechny ty řeči o jejich rozpadu jsou nesmysl. Dál pracujeme. Tento projekt má ale v mé budoucnosti také místo, můžeme pokračovat do osmdesáti. Můžeme sedět a pořád pracovat na deskách.

Tägtgren: Život jde dál jako obvykle.