Hlavní obsah

Jan Saudek, rytíř umění a především fotograf

Právo, Jan Šída

Nakladatelství Slovart vydalo monografii Saudek, která je věnovaná českému fotografovi Janu Saudkovi. Nosný fundament velkolepě pojaté publikace se především opírá o chronologickou mapu umělcovy tvorby.

Foto: Jan Šída, Právo

Fotograf Jan Saudek na křtu své monografie, kterou vydalo nakladatelství Slovart.

Článek

Klíč k pochopení Saudkovy osobnosti a jeho tvůrčích pohnutek leží v trojjazyčné (anglické, české a ruské) předmluvě teoretičky umělecké fotografie Daniely Mrázkové. Autorka v ní popisuje milníky fotografova života, boří některé mýty a jiné uvádí na pravou míru.

Saudka charakterizuje nejen jako hrdého vlastence či nositele řádu Rytíř umění a literatury Francouzské republiky, ale také jako muže zmítaného vnitřními běsy či člověka horečnatě hledajícího krásu na odvrácených stranách. Zmiňuje jej i jako pochybující a hříšnou bytost, která se intenzivně zamýšlí nad svými činy.

Foto: Jan Šída, Právo

Obsáhlá monografie Saudek mapuje zásadní milníky fotografova života.

Veřejnost má tvorbu Jana Saudka těsně spjatou s nahotou. Ovšem to je pouze jedna část jeho tvůrčího záběru. Přesto je na tomto fenoménu nejlépe vidět jeho osobitý přístup k věci. Základ jeho úspěchu v oblasti ztvárnění aktu tvoří především výběr zobrazovaného objektu. On sám zdůraznil, že fotografii nedělá fotograf, ale vhodný model.

Jeho ženy mají často nadváhu, trápí je fyzický handicap, jejich tělesné míry neodpovídají zažitému ideálu krásy, přesto v nich je vždy cosi archaicky tajemného či křehkého. Cílem tvůrce není lidi před objektivem zesměšňovat, naopak podpořit. Saudek to dělá mimo jiné tím, že se na velké části děl sám osobně angažuje. Nestojí skrytý v závětří aparátu, ale vkládá do díla i vlastní intimní tělesnost.

Fakt, že Saudkova díla nepůsobí trapně či prvoplánově, má za následek schopnost fotografa vkládat do druhých či třetích plánů také nadsázku i abstraktní symboliku.

K nejsilnějším dílům, která v knize najdeme, patří fotografie z padesátých a šedesátých let. Právě z nich naplno vyvěrá Saudkův smysl pro kompozici, magii okamžiku i architekturu světla a stínu. Všechny aspekty jsou nejvíce markantní na snímku Time - Čas z roku 1975. Hřbitovní vodovod, který tvoří jen zahnutá roura, ze které crčí kapky vody do louže, mluví výraznou symbolikou pomíjivosti věků. Okolí, které tone v sépiové bronzové hnědi, celou kompozici zasazuje do archaického bezčasí.

„Když chcete dobře fotografovat, musíte to dělat s nadšením a láskou. Pokud fotíte pro peníze, tak výsledek, což vím z vlastní zkušenosti, nestojí za nic,“ řekl Jan Saudek na autogramiádě publikace. Jestliže listujete touto knihou, musíte mu dát chtě nechtě za pravdu.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám