Tony Iommi pracoval jako mladík v birminghamské fabrice, kde mu stroj usekl konečky prstů. Myslel si, že už nikdy nebude hrát na kytaru, ale ve výsledku mu to naopak pomohlo v kariéře.

Iommi prý vůbec nevěděl, jak svářecí stroj funguje, a začal neopatrně strkat kov dovnitř. Stroj mu najednou stisknul prsty a jejich konce useknul. „Všude bylo plno krve,“ vzpomíná dnes kytarista.

Lékaři v šedesátých letech nebyli schopní prsty přišít a řekli mu, že už nemůže hrát na kytaru. Iommi upadl do deprese, ale pak se dozvěděl o Django Reinhardtovi, který také přišel o prsty. Vyrobil si umělé konečky prstů a speciální struny, což vedlo k velmi zvláštnímu zvuku kytary - rozostřená, temně hučící masa zvuku typická pro „strašidelná“ alba Black Sabbath se stala legendou.

”Samozřejmě mě zdrtilo, když jsem přišel o prsty, ale když se podívám zpět, vlastně to bylo k něčemu dobré. Donutilo mě to vynalézt nový zvuk,“ řekl.

Black Sabbath existují dodnes a chystají další album.