Jaký je pocit vydávat album po osmi letech?

Jsem rád, že konečně vychází, je totiž připravené už několik měsíců. A mám radost, jak se povedlo, od obalu po zvuk. Už jen proto, že jsem ho celé produkoval a mixoval sám.

V čem jste se za těch osm let změnil?

Tu dobu jsem strávil hlavně se svou kapelou Junip, vydali jsme dvě alba. Ale také jsem byl na pár turné s orchestrem a natočil jsem hudbu pro film Walter Mitty a jeho tajný život. Strávil jsem tedy většinu času s hudbou. Mám pocit, že jsem se za tu dobu lépe srovnal s rolí hudebníka. Naučil jsem se žít s tím, jak to chodí. Dokola skládáte, nahráváte, jedete na turné. Uvědomil jsem si, že pak je také třeba si dát pauzu.

Dříve jste se jako muzikant necítil dobře?

Prvních pár let to bylo vše nové. Měl jsem smíšené pocity. Byl jsem šťastný, že jsem měl tolik pozornosti a hrál hodně koncertů, ale neuměl jsem říkat ne a nezvládal jsem vést svůj normální život. Konečně to umím vybalancovat a díky tomu se cítím jistěji.

Řekl jste, že nové album je váš pohled na lidskost. Je to kritický pohled?

Spíš pohled nezávislého pozorovatele. Outsidera, který se na lidstvo dívá z dálky jako na celek v čase. V některých písních kritický asi jsem, ale spíš pokládám teoretickou otázku, jaké by to bylo, kdybychom nebojovali proti sobě, ale společně za něco dobrého.

V lednu vyšel singl Leaf off / The Cave. Co vás k němu inspirovalo?

Hudbu jsem napsal v době, kdy jsem toužil po energičtějších písních. Co se textu týká, přemýšlel jsem o osvícení, o tom, že můžeme strávit život v nevědomí, v temné jeskyni, také o tom, že pozorováním a učením se od ostatních se lze z té jeskyně dostat. Jednoduše Platón a jeho podobenství o jeskyni.

Videoklip k té písni jste natočil v kostele. Co tím chcete říct?

Pozvali jsme na natáčení Sunday Assembly, církev, která nemá boha. Scházejí se každou neděli, zpívají, básní a baví se spolu. Je to podobné tomu, co dělají lidé v kostelech, ale není v tom žádné náboženství. Každý je zvaný, ať věří v boha, nebo ne.

To se mi hodilo k té písni. Koneckonců scházení se s dalšími lidmi a zábava patří k mé představě osvícení. Komunita může být velmi užitečná třeba pro lidi, kteří se cítí osamělí.

Také říkáte, že texty na albu jsou jasnější a méně sebelítostivé než dříve. Čeho jste dříve v textech litoval?

Dřív byly mé texty silně introspektivní. Liboval jsem si v melancholii a trápení. Asi to jednoduše reflektovalo to, co jsem si tehdy myslel.

Vaše rodina je z Argentiny. Vy jste se ale narodil ve švédském Göteborgu, kam rodina utekla před vojenskou diktaturou. Vnímáte své jihoamerické kořeny silně?

Ano, jako umělec jsem je vnímal hlavně v počátcích, když jsem začínal a hledal svůj styl. Nejenže zpívám anglicky, ale inspiroval jsem se i latinskoamerickou hudbou.

Kromě argentinského folklóru a brazilské hudby mě ale zásadně ovlivnil britský folk.

Zmínil jste, že jste spolupracoval na soundtracku k filmu Walter Mitty a jeho tajný život. Jak se vám film líbil?

Je vtipný. Má to být rodinný film, takže to není stoprocentně můj styl, ale je to pěkný film. Několikrát jsem se nahlas zasmál.

Jak jste se k práci na hudbě pro film dostal?

Kontaktoval mě Ben Stiller a muž, který měl na starosti hudbu. Benovi se líbila má muzika a zdálo se mu, že by se mohla k filmu hodit. Většinu jsem napsal doma v Göteborgu, ale letěl jsem nahrávat i do Los Angels a New Yorku, kde jsem spolupracoval se Shapirem, který napsal většinu hudby. Párkrát jsem se se Stillerem krátce setkal, je to velmi příjemný člověk.

V České republice budete hrát v březnu v klubu a v červenci na festivalu. Budou se koncertní sety nějak lišit?

Asi jen v perspektivě publika. Na tak rozdílných akcích má člověk z poslechu odlišný pocit. My budeme hrát podobně, snad jen s tím rozdílem, že festivalový set je kratší, a proto je více zaměřený na písně, které by snad publikum mohlo znát.