Jde o velkolepé dílo řezbáře, který se podepisoval iniciálami IP, a nikoli náhodou Petr Pavelec, autor libreta výstavy, umístil tento oltář přímo do sousedství slavného relikviáře sv. Maura ze zámku z Bečova nad Teplou.

Mistr IP, jak bývá řezbář nazýván, působil zřejmě v bavorském Pasově, a co do uměleckého významu bývá srovnáván s velikány, jako byli v jeho době malíři Dürer, Cranach nebo Altdorfer. Shodou šťastných historických okolností všechny svoje nejvýznamnější práce mistr IP vytvořil pro české zákazníky. Díky tomu se u nás můžeme pochlubit opravdovými poklady středoevropské renesance. Jde o oltář Křest Krista v Týnském chrámu v Praze, Zlíchovský epitaf v pražské Národní galerii a nakonec o oltář svaté Anny z Kratochvíle.

Oltář svaté Anny řezbáře mistra IP je ozdobou současné výstavy Hrady a zámky objevované a opěvované, která je otevřena do 15. března v Jízdárně Pražského hradu.

Oltář svaté Anny řezbáře mistra IP je ozdobou současné výstavy Hrady a zámky objevované a opěvované, která je otevřena do 15. března v Jízdárně Pražského hradu.

FOTO: Lenka Horáková

Proč tak spěchal?

O poslední jmenované zakázce jsme nejlépe informováni. Objednal ji Zdeněk Lev z Rožmitálu, jeden z nejvlivnějších politiků v Čechách za vlády Jagellonců. Jak a kdy se sešel s mistrem IP, nevíme. Zachoval se však jeho dopis z dubna 1523, z něhož je patrné, že byl na řezbáře pořádně rozezlen. Měl mu dodat oltář sv. Anny, který naléhavě potřeboval, ale pasovský umělec s prací otálel, takže mu jihočeský aristokrat hrozil značnými sankcemi. Zjevně tak dostal mistra IP pod tlak a ten se snažil závazku urychleně dostát. Spěchal natolik, že na reliéfu Klanění tří králů, který najdeme v dolní části oltáře svaté Anny, zůstaly některé detaily nedokončené. Návštěvníci pražské výstavy si toho povšimnou třeba u postavy muže, který se nachází vpravo za stojícím králem. Jeho ruka nebyla řezbářem dokončena a obdobně i tělo a nohy jsou jen zhruba opracovány. Proč Zdeněk Lev na zakázku tak spěchal?

Dosavadním vysvětlením byl osudový zlom v jeho politické kariéře. V únoru 1523 mladý král Ludvík II. Jagellonský na popud své ženy Marie odvolal Zdeňka Lva z úřadu nejvyššího pražského purkrabího. Přišel tak o značné pravomoci. Jako pražský purkrabí stál v čele sboru zemských úředníků a během trvalého pobytu panovníka v Uhrách zosobňoval prakticky nejvyšší moc v Českém království. Návrat na výsluní se stal pro Zdeňka Lva prioritou. A jako klacek k prosazení svých zájmů použil ideologii, což je v Čechách způsob úspěšně praktikovaný dodnes.

Zdeněk Lev přesvědčil církevní i světské hodnostáře na králově dvoře, že jeho odvoláním se v Praze otevřela cesta pro nástup husitů a luteránů. Aby se „zachránilo“ v zemi katolictví, měl se Zdeněk Lev okamžitě vrátit zpět do úřadu. Rožmitálská skupina vše prosazovala důraznými nátlakovými akcemi, takže mladému králi nakonec nezbylo než vrátit Rožmitála i s jeho příbuznými ke kormidlu moci.

K oné protireformační propagandě posloužilo i umění. Mohlo to mít souvislost také s oltářem svaté Anny, který je dnes ozdobou výstavy na Pražském hradě? Dosud se tvrdilo, že ano. Že to byl dokonce hlavní důvod jeho vzniku.

V nábožensky rozděleném Českém království bylo vyobrazení svaté Anny, Panny Marie a malého Krista proklamací katolické víry – konkrétně myšlenky o neposkvrněném početí. Anna prý byla neplodná a zázrakem porodila Marii. Marie tak nebyla dotčena hříchem Adama a Evy a jako panna zázračně porodila Krista. Protestanti názor označovali za rouhačství, ba přímo za urážku boha.

Pro Rožmitála ale šlo o manifest jeho katolické věrnosti. Proto období let 1523–1525, kdy byl Zdeněk Lev zbaven úřadu, bylo označeno za příhodnou dobu pro vznik oltáře svaté Anny, díla, které veřejně deklarovalo Rožmitálův postoj vůči dědicům Husa a vyznavačům Luthera. Předpokládalo se, že oltář nainstaloval do interiéru farního chrámu v Blatné, aby byl všem na očích. Blatná byla hlavním sídlem jeho panství v jihozápadních Čechách, kde na přestavbě zámku Zdeněk Lev zaměstnával i nejlepšího architekta své doby Benedikta Rejta. Jenže v kostele v Blatné už takový oltář byl, navíc ozdobený stříbrnou sochou svaté Anny, kterou během roku 1523 vytvořil pražský zlatník Hanuš Honzlis zvaný také Hanzlis.

Mistr IP zobrazil Annu a její dceru Marii. Kristus si hraje s koulí, která podle legendy kdysi patřila Alexandrovi Makedonskému a symbolizovala vládu nad světem. Holubice nad Kristem je dodatek z 19. století.

Mistr IP zobrazil Annu a její dceru Marii. Kristus si hraje s koulí, která podle legendy kdysi patřila Alexandrovi Makedonskému a symbolizovala vládu nad světem. Holubice nad Kristem je dodatek z 19. století.

FOTO: Lenka Horáková

Skutečný důvod, proč Zdeněk Lev pořídil a v dubnu 1523 urgoval u mistra IP vyřezávaný oltář svaté Anny, tak nesouvisel ani s okrášlením blatenského kostela (který mimochodem letos slaví 500 let od své nádherné pozdně gotické přestavby!), ale ani s Rožmitálovým odvoláním z mocenských pozic v Českém království.

V dopise z dubna 1523 totiž Zdeněk Lev uváděl, že oltář měl být dávno hotov, což znamená, že zadání objednávky se uskutečnilo v době, kdy pořád ještě pevně stál v čele úřadu nejvyššího pražského purkrabího.

Dar pro klášter…

Jako nejpravděpodobnější se zdá, že oltář sv. Anny od mistra IP byl určen pro klášter františkánů v Horažďovicích (asi 20 km od Blatné), kde Zdeňka Lva z Rožmitálu v létě 1519 přijali do společenství bratří sv. Františka. Byla to pro něj jako pro horlivého katolíka obrovská společenská pocta. Oltář asi považoval za vhodný dar a důstojnou připomínku této slavnosti, protože právě františkáni patřili mezi propagátory neposkvrněného početí Panny Marie.

S výběrem vyobrazení Zdeňkovi Lvovi jistě pomáhal horlivý protivník německých protestantů a českých husitů Jan Vodňanský – františkán působící v Horažďovicích. Mnicha a aristokrata pojilo pevné přátelství. Vodňanský napsal o neposkvrněném početí Marie obsáhlý traktát, ojedinělý v jagellonských Čechách. Oltář mistra IP jako by byl originální uměleckou „ilustrací“ tohoto spisu.

Vysvětlitelné by také bylo, jak se vzácné řezbářské dílo dostalo na rožmberský letohrádek Kratochvíle. V roce 1577 Horažďovice ovládl Václav Švihovský, horlivý stoupenec jednoty bratrské. Pro tamní františkány to byla smrtelná rána. Václav jejich klášter vyraboval, a to tak důkladně, že se proti jeho počínání ohradil i tolerantní císař Rudolf II.

…a pro Rožmberkovu manželku

Protestanta Václava však považoval za přítele přední český aristokrat a vlivný katolík Vilém z Rožmberka, který stavěl u Netolic letohrádek Kratochvíle. Právě v době, kdy Švihovský řádil ve františkánském klášteře, ho Vilém v Horažďovicích navštívil. Dne 18. ledna 1579 společně posnídali a rožmberský vladař mu jistě sdělil, že to je právě na den rok, co se v Českém Krumlově oženil s Marií Annou, sestrou bádenského markraběte Filipa II.

A nebyl náhodou oltář s Marií a Annou od mistra IP působivým dárkem pro Marii Annu k tomuto ročnímu výročí? Pár měsíců po zmíněné snídani totiž dorazila k pražskému arcibiskupovi stížnost, že Václav Švihovský věnoval vzácný oltář z kláštera v Horažďovicích jakémusi aristokratovi, jehož jméno se oznamovatel bál vyslovit.

Vilém z Rožmberka, nejmocnější muž v Čechách a kandidát na polský královský trůn, měl vytříbený umělecký vkus. Obdivoval renesanci a do této kategorie jeho zájmů dílo mistra IP dobře zapadalo. Mohl se tak ochotně stát novým majitelem díla, kterého se Václav Švihovský chtěl zbavit právě proto, že mu příliš připomínalo katolický dogmatismus.

Jsou to v mnohém jen hypotézy, ale v souhrnu jde o mnohem více náznaků i faktů, než jaké mají odborníci třeba o obrazu svaté Anny, Marie a Krista, který v letech 1500–1519 vytvořil Leonardo da Vinci, nebo o díle se stejným tématem, které v roce 1519 namaloval Albrecht Dürer. Řezbářský zázrak, jaký pro Zdeňka Lva z Rožmitálu vytvořil mistr IP, je jedním z mnoha uměleckých příběhů, které do 15. března nabízí výstava Hrady a zámky objevované a opěvované v Jízdárně Pražského hradu. Po tomto datu oltář svaté Anny diváci mohou už jen letmo zahlédnout při prohlídce zámku v Českém Krumlově.